O víkendu, při odletu s ostatními členy reprezentačního mužského týmu lyžařů běžců na sever Evropy, sršel výtečnou náladou a sebevědomím. „Ani nevím, že mezi klukama řádily střevní problémy, nevím nic,“ hlásil rozverně. „Jen to, že jsme s trenérem Honzou Baranykem trénovali dva týdny ve výšce na Tauplitz a že výsledek je stejný jako obvykle.“ Aneb že zřejmě na poslední chvíli, jak už u něho bývá tradicí, snad přece jen znovu ukoval formu.
„Já už několikrát ukázal velikost okamžiku,“ pokračoval zvesela. „Nejsem typ, který by si trhal ve Světovém poháru žíly, když se jede 40 nebo kolik závodů v sezoně. Já se umím připravit na určitý období, většinou na mistrovství světa. A když jezdím špatně, tak to není moje vina, ale jen servismanů a trenérů. Já jsem neomylný...“ (směje se)
Zároveň dodal, že se ponorkové nemoci, která by reprezentantům mohla v příštích týdnech hrozit, nebojí. „A kdyby se dostavila, tak se stanu náčelníkem téhle ponorky a budu jí velet...“
