Česká dálnice u Tachova praskla vedrem, ledovec na západním pobřeží Grónska ze dne na den přišel o sedm čtverečních kilometrů, teploměry na jihu Evropy stoupají ke čtyřicítce. Planeta stále vyšší teploty přežije, ale horší to bude s lidmi a s přírodou, vzkazují klimatologové. Krizové situace mohou nastat už za deset let.
Podle nejnovějších odhadů vypracovaných týmem Českého hydrometeorologického ústavu vzroste v období okolo roku 2020 počet letních dní z dosavadních deseti na osmnáct. A přibudou čtyři tropické dny, kdy denní maxima vystoupí nad 30 stupňů Celsia. Dohromady jich bude v průměru devět. Celkově si tak „užijeme“ skoro celý měsíc veder.
Průměrná roční teplota vzduchu stoupne přibližně o dalších šest desetin stupně Celsia oproti současnosti. „To je dost, protože celoevropský průměr jsou tři desetiny stupně. U nás je to dáno geografickou polohou Česka na evropském kontinentě, kde se jih otepluje rychleji než sever,“ říká vedoucí výzkumného týmu, klimatolog Jan Pretel.
Na pěstování pomerančů a banánů to nevypadá, ale sedláci mohou celkem vážně uvažovat třeba o polích s melouny a slunečnicemi. Vegetační období se prodlouží asi o jeden měsíc, zároveň se ale mohou v květnu vyskytovat mrazivé dny. Ledoví muži tak dostanou šanci „spálit“ více kvetoucích stromů než doposud. Na jaře může být i zásadní nedostatek vláhy, sadaře a farmáře budou trápit i četné letní bouřky a silné lijáky.
„Vzroste nestabilita lesních porostů,“ předpokládá Michal Marek z Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR. Časté vichřice se postarají o polomy a suché horké dny o přemnožení hmyzích škůdců.
Bez vody a bez jídla Ve scénáři vypracovaném odborníky z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se předpokládá, že v roce 2025 začne mít zhruba 1,3 miliardy lidí vážné problémy se zdroji pitné vody a dvě miliardy obyvatel budou obtížně shánět i vodu užitkovou. Kritickým nedostatkem vody nyní trpí asi 19 zemí zejména na Středním východě a v Africe. Za 25 let k nim patrně přibudou i státy ve Střední Asii, na severu a jihu Afriky a ve Středomoří.
Podobně riziková je situace s produkcí potravin. Dnes trpí podvýživou asi 800 milionů lidí, vzhledem k přibývající populaci v některých zemích se nedostatek potravin do roku 2040 zdvojnásobí. Studie mezinárodního týmu předpovídá, že i malá klimatická změna může snížit zemědělskou výrobu až o třetinu. Toto memento se týká zejména Afriky a Latinské Ameriky.
Politici ani odborníci se přitom stále nedokážou dohodnout, jak produkci skleníkových plynů snížit a bude-li to mít vůbec nějaký podstatný efekt. Extrémní výkyvy počasí přitom vyvolají sociální a hospodářské problémy.
V přímořských oblastech vzroste nebezpečí záplav a eroze půdy, pevniny bude ubývat. Rozšíří se pouště, zem vyprahne i na jihu Evropy. Teploty v Řecku, Itálii a Španělsku začnou v létě běžně přesahovat čtyřicet stupňů. „Kdyby mi někdo nabídl, ať si koupím dům u Středozemního moře, velmi bych to zvažoval, protože kromě vysokých teplot lze v těchto oblastech očekávat problémy s nedostatkem vody. Horko a sucho rovněž podstatně zvyšuje riziko požárů, takže je docela dobře možné, že bych o dům i přišel,“ říká Jan Pretel.
Zatímco ještě nedávno experti IPCC předpokládali, že průměrná teplota zemského povrchu vzroste do roku 2100 asi o jeden až tři a půl stupně, nyní hovoří propočty až o dvojnásobném zvýšení teploty. V nejkrizovějších scénářích mezinárodního týmu odborníků se mluví o šesti stupních. „Původní odhady počítaly s tím, že průmysl vypustí do ovzduší více síry a pevných částic, tedy látky, které dokážou vzduch ochladit. Křivka průměrných teplot skutečně několik let klesala, protože se používaly zastaralé technologie,“ říká Pretel. Tento trend ale pominul poté, co využívání moderních technologií snížilo jejich produkci.
„Proti původním úvahám také přibylo automobilů,“ vysvětluje český klimatolog. Zatímco v roce 1990 se třeba auta v Česku podílela čtyřmi procenty na celkovém množství skleníkových plynů produkovaných naší republikou, je to v současné době už procent třináct. V západní Evropě je to 21 a ve Spojených státech a v Kanadě činí podíl 27 procent.
Vědci z IPCC se shodli na tom, že nárůst emisí oxidu uhličitého velmi pravděpodobně významným způsobem přispívá ke zvyšování globální teploty. Vzestup průměrné teploty až o šest stupňů by podle zprávy IPCC byl největší teplotní skok za posledních 12 tisíc let, tedy prakticky od konce doby ledové. I v dávných dobách se teplota podobně měnila; jenže tenkrát žilo na Zemi asi 1,5 milionu lidí, dnes má planeta už skoro sedm miliard obyvatel.
Zatím příliš mnoho neznámých Při sestavování scénářů o vývoji klimatu nedovede nikdo odpovědět na dvě otázky. Vzniknou v 21. století tak mocné instituce, aby zvládly globální problémy? A další otazník: Soustředí se společenský zájem více na zvětšování hmotného bohatství, nebo se bude přihlížet také k ekologii a zlepšení životních podmínek? Ve scénářích popisujících klimatické změny se proto kombinují dva zásadní směry vývoje společnosti. „Buď dojde k postupnému celosvětovému řešení problémů životního prostředí a k vyrovnávání rozdílů mezi bohatými a chudými zeměmi, nebo se svět začne dělit na stále menší společenské útvary a každý z nich bude preferovat své zájmy a řešit problémy životního prostředí na lokální úrovni,“ vysvětluje Jan Pretel.
Neznámých veličin je ale ve scénářích daleko více. Nikdo nemůže s jistotou určit, jak se za několik desítek let změní průmyslové technologie a způsoby výroby energie. Tedy obory, které dnes chrlí do vzduchu tuny skleníkových plynů. Převrat může nastat i ve využití uhlí, ropy a zemního plynu. Spalování fosilních paliv se za sto let stane zřejmě tak barbarským činem, že si takové mrhání energií a znečišťování vzduchu nikdo nedovolí.
Spirálu klimatických změn mohou roztočit i jevy, o jejichž dopadu na podnebí doposud vědci mnoho nevědí. „Například na dně oceánů jsou ložiska metanu, jejichž rozsah zatím nikdo nezná, ale jde patrně o tuny metanu v pevném skupenství. Když teplota vody dosáhne určitého stupně, ztuhlý metan se změní v plyn a v podobě bublin vypluje na hladinu. Pak se uvolní do atmosféry a posílí skleníkový efekt,“ říká specialista na oceánskou geologii Zdeněk Kukal z České geologické služby.
Stoupající teplota vzduchu však může mít i zcela opačný vliv. Ve vyhřátém oceánu se mimořádně dobře daří fytoplanktonu. Přibývající množství rostlinné hmoty pohltí více oxidu uhličitého, což by mohlo skleníkový efekt oslabit.
Zpětná vazba ale může fungovat i na souši: vlivem oteplování se věčně zmrzlá půda změní v bažiny a z tlejících rostlin začne stoupat do ovzduší metan. Podobných příkladů jsou stovky; v některých případech zatím jejich vliv na podnebí neumíme určit. Při sestavování počítačových modelů vývoje klimatu vycházejí vědci z poznatků, které jsou k dispozici v současné době. „Nevíme, jaké nové informace bude možné zahrnout do scénářů za deset, padesát nebo sto let,“ poznamenává Jan Pretel. Neví to nikdo. Člověk ale zasahuje do křehké rovnováhy klimatického systému takovým způsobem, že princip předběžné opatrnosti je namístě; je ho však třeba používat vždy s rozmyslem.
