Nostalgicky i s nadhledem, sarkasmem a všudyprosakující úzkostí, jež múzické tvůrce krchovskovského typu provází ve všech jejich pádech i vítězstvích, zpívá o slabosti, pochybnostech a deziluzích současníků, aniž by se v nich utápěl.
Dráty v hlavě zamotané „Naposled zamávám na cestu vlaštovkám/ a pak se (navždy už) zabedním v domě/ málo jsem miloval?, když se teď takto ptám?!/ Co je mně po lásce! Co je jí po mně!“ (Naposled). Nepřeceňuje sebe ani svoje pocity, jen se svěřuje v písních s příznačnými názvy (Marche funébre, Neděle smrtná, Procházka urnovým hájem, Dráty, Epitaf, Klíšťata) – a posluchači, poraď si!
„Já mám dráty v hlavě nějak zamotané/ a tak prosím Pánaboha, ať je srovná/ bůh mi na to odpověděl: ‚Milej pane/ ani já bič neupletu přece z hovna!‘ “ (Dráty)
Černý humor Krchovského (* 1960, vlastním jménem Jiří Hásek) zní v jeho podání přesvědčivě, autorův jednoduchý, ale naléhavý zpěv je překvapivě mladistvý, doprovod (J. H. K. kytara, Jiří Michálek bicí, Oto Sukovský basová kytara, Tomáš Schilla violoncello, Pavel Cigánek housle, kytara pravá, mruk) pietně výmluvný. V bookletu potěší nejen texty písní, ale také kongeniální doprovod odlehčeně funerálních obrázků Marka Brodského.
