MOSKVA/PRAHA Neprosíme o nic na kolenou, dušoval se včera v Moskvě běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Reagoval tak na posměšné komentáře z ruských novin, podle nichž si přijel do Kremlu pro dohodu o dodávkách levnějšího plynu. Výměnou měl přislíbit, že Bělorusko uzná nezávislost dvou sporných gruzínských enkláv – Jižní Osetie a Abcházie.
Výsledkem včerejší schůzky je nicméně oboustranná spokojenost. Lukašenko přednesl požadavek na půjčku ve výši 100 miliard rublů (asi 66 miliard korun). A především se s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem dohodl na okolnostech, za nichž budou Rusové v budoucnu dodávat svému „běloruskému bratrovi“ plyn. Podrobnosti o platbách a cenách tiskoví tajemníci hlav států novinářům odmítli sdělit. Ve světle hrozící další války o plyn mezi Ruskem a Ukrajinou je to nicméně důkazem toho, že Moskva vychází vstříc „poslušným“ zákazníkům. Rusko, náš bratr „Rusko je pro nás strategický partner. A ne pouze strategický. Je to naše Rusko, náš bratr!“ popsal Lukašenko opětovné sblížení obou zemí. Oba prezidenti se letos setkali už poosmé. Téma bylo vždy stejné – ceny za plyn, uznání separatistických gruzínských republik Abcházie a Jižní Osetie a záchrana ideje rusko-běloruského svazu. To vše ve stínu opatrných námluv mezi Evropskou unií a Minskem, které by mohly kulminovat již v příštím půlroce – tedy za českého předsednictví v Radě EU.
Pro Bělorusko jsou ale aktuálním problémem právě dodávky plynu. Minsk by totiž chtěl i příští rok tuto surovinu od ruských dodavatelů kupovat za zvýhodněnou cenu – 140 dolarů za metr kubický. Bylo by to sice víc než současných 128 dolarů, stále ale méně, než kolik stojí ruský plyn západní Evropu i odběratele z bývalého sovětského bloku.
Kreml je ve vztahu k Minsku ochoten k velkým ústupkům, ovšem ne zadarmo. Mimo jiné žádá, aby Bělorusko uznalo samostatnost Jižní Osetie a Abcházie. Kromě toho ovšem také chce 50procentní podíl ve společnosti Běltransgaz, která přepravuje ruské nerostné suroviny přes běloruské území.
Jenže v poslední době se Lukašenko snaží udobřit si evropské státy, a již kvůli tomu učinil řadu kompromisů – například propustil část politických vězňů. A uznáním separatistických částí Gruzie by si EU mohl zase rozzlobit.
Dobře informovaný ruský list Kommersant ale naznačil, že cena za plyn by pro Bělorusy mohla zůstat dokonce i na stejné úrovni jako letos. Ovšem výměnou za mnohem větší Lukašenkovu poslušnost vůči Kremlu.
V roce 2006 podepsala Moskva a Minsk kontrakt, podle kterého se postupně měly zvyšovat ceny za plyn dodávaný Bělorusku až na úroveň cen, které platí pro západoevropské státy – tedy o několik set dolarů za kubický metr více. V roce 2011 měl být Minsk zcela rovnoprávným odběratelem, podobně jako ČR či Německo, bez zvláštních výhod. Mezitím se ale situace změnila. Jednak energetické suroviny zlevňují kvůli světové krizi, jednak Moskva potřebuje větší politickou podporu Minsku. A Lukašenko se toho snaží využít.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
