Důvodem je rostoucí počet úmrtí na předávkování opioidy, látkami s podobnou chemickou strukturou, jako je morfin nebo heroin. Dalo by se říct žádná novinka, drogový problém je dlouhá desetiletí všudypřítomný na ulicích všech velkoměst světa.
Jenže tentokrát jde o něco jiného: protagonisté téhle krize neprodávají s kapucí na hlavě sáčky s heroinem, ale v bílém plášti předepisují preparáty schválené příslušnými úřady a inzerované v lékařských časopisech.
A počet obětí stále roste. V roce 2015 to bylo víc než 30 tisíc Američanů, o rok později 50 tisíc, letos se odhaduje, že jich bude ještě o deset tisíc víc. Tolik Američanů nezabila ani epidemie AIDS, když byla na svém vrcholu, ani vietnamská válka s iráckým tažením dohromady, a dokonce ani nejčastěji citovaný masový zabiják, totiž dopravní nehody.
Dobrý sluha, zlý pán
Ptáme-li se, jak k tomu došlo, musíme si připomenout, že rčení o dobrém sluhovi a zlém pánovi neplatí jen o ohni. Syntetické či částečně syntetické sloučeniny tlumící bolest byly dobrým sluhou. Paradoxně tak přišel v roce 1895 v laboratořích respektované firmy Bayer na svět i heroin. Proto lékaři opioidy předepisovali pacientům ve stavech, kdy jim mohly opravdu ulevit od nesnesitelných bolestí, a problém s návykem už byl bezpředmětný. Firmy navíc preparáty i zdokonalovaly, takže se z nich účinná látka uvolňovala jen postupně. Špičkovým produktem v tomto oboru se stal oxycontin společnosti Purdue Pharma.
Dobrého sluhu ve zlého pána proměnila změna přístupu k používání těchto léků. Na přelomu tisíciletí je začali praktičtí lékaři ve Spojených státech předepisovat k tlumení chronických bolestí nejrůznějšího původu. Pacienti to oceňovali: opioidy sice neléčily, ale tlumily bolest mnohem účinněji než „obyčejná“ analgetika. Někteří lékaři začali dokonce předepisovat opioidy i na bolení zubů.
Podstatné ovšem je, že ke změně přístupu nedošlo spontánní změnou v chování lékařů. Zásadní roli hrál masivní marketing. Rozsáhlá inzerce v odborných časopisech, desítky konferencí o problematice léčby chronických bolestí, pokud možno v těch nejlepších golfových resortech. Špičkovým marketérem byla – divme se – firma Purdue Pharma.
Přibývalo pacientů s návykem na opioidy, které si mnozí z nich začali opatřovat nejen v ordinaci. Stejně tak se naučili odblokovat pozvolný nástup účinné látky anebo si v nouzi na rohu koupili heroin, i když byl řádově mnohem méně účinný než syntetické opioidy. A samozřejmě, vzápětí se objevily i nápodoby, analogy a deriváty – například látka jménem fentanyl. V jejich masové produkci stejně jako ve schopnosti doručovat okamžitě začali vynikat, jako ostatně ve všem, čínští výrobci. Takže jedním z témat, na něž během nynější návštěvy Donalda Trumpa v Číně dojde, bude nejen Kimova atomová bomba, ale také čínský fentanyl a zejména jeho cesty do Spojených států.
Ke komplexnosti problému patří i jeho další stránky. Opioidová epidemie kosí své oběti zejména v Trumpových voličských základnách, tedy v amerických státech většinově obývaných opuštěnou bílou populací, která přišla o těžkou fyzickou práci (není divu, že právě tady jsou chronické bolesti častější). Někteří kritici také soudí, že to souvisí i s americkým zdravotním systémem, kdy pojišťovny platí s větší ochotou lahvičky s opioidy než složitou individuální péči.
Terčem kritiky se stala i rodina Sacklerových, které firma Purdue Pharma patří. S majetkem 14 miliard dolarů se podle magazínu Forbes přede dvěma lety dostala na 18. místo mezi nejbohatšími Američany. Těžiště úspěchu Sacklerových spočívá především ve farmaceutickém marketingu. První desítky milionů vydělal zakladatel Arthur Sackler marketingem valia, kdysi nejúspěšnějšího z preparátů na pomoc proti stresu i depresím. (Ano, jsou to ti „mother’s little helpers“, o nichž zpívají Rolling Stones). Oxycontin už vydělal miliardy. Avšak zároveň rodina patří k největším donátorům uměleckých nadací a výzkumných biomedicínských center.
Jakpak že je u nás doma
Pravděpodobnost, že se opioidová krize přenese do Evropy a k nám, je menší, než tomu bývá s jinými podobnými krizemi. Evropský přístup k předepisování opioidů je od amerického velmi odlišný a platí to i o české legislativě. Jejich předepisování je u nás přísně regulováno (tzv. recepty s modrým pruhem). I když, nikdy neříkej nikdy: například když ne zneužívání, tak přinejmenším nadužívání benzodiazepamů, tedy látek, k nimž patří i valium, na němž byly vybudovány základy Purdue Pharmy, je u nás problém, o němž se jen příliš nemluví. Mother’s little helpers však nepochybně pomáhají v mnohem větším počtu českých domácností, než je žádoucí.
