Když před pár lety přebírala Angela Merkelová kancléřský úřad, byl o ni všude zájem.
Nyní je tomu však podle některých pozorovatelů jinak. BERLÍN/PRAHA Vždy jsem byla žena malých kroků. Těmito slovy německá kancléřka Angela Merkelová před evropskými novináři ještě před summitem EU hájila svoji současnou, podle některých analytiků až příliš opatrnou finanční politiku. Symbolicky tak reagovala na kritiku, která ji vinila, že v době současné ekonomické krize odmítá výrazněji podpořit německé a evropské hospodářství.
V Evropě si tak vysloužila přezdívku „paní Ne“.
Pak však přišel summit, na kterém evropští státníci odsouhlasili, aby na finanční krizi zamířilo v přepočtu přes pět bilionů korun. To by bez souhlasu Německa, které je tradičně největší evropskou pokladnicí, nebylo možné. „Ano bylo mottem dnešního dne,“ řekla po skončení summitu Merkelová. Stačil však tento krok k tomu, aby se zbavila nálepky politika, kterému hrozí izolace?
Když před pár lety Merkelová přebírala kancléřský úřad, představovala svěží vítr. Evropě tehdy dominovaly těžké váhy v podobě francouzského prezidenta Jacquese Chiraca a britského premiéra Tonyho Blaira. O Merkelovou, která se vždy zaměřovala na populární ekologická témata, byl najednou všude zájem.
V poslední době se však situace kvůli finanční krizi změnila. Merkelová totiž nabídla jiný recept než její kolegové. Již před časem sice přišla se záchranným balíčkem pro Německo v hodnotě 31 miliard eur (asi 800 miliard korun), které by měly zamířit například na stavební projekty a úvěrovou pomoc malým firmám, ale hlavně nechce Německo zadlužit.
Berlín se dokonce kvůli svým postojům dostal do křížku zejména s Velkou Británií, kterou nyní vede Gordon Brown. Ten totiž neváhá při nastartování britské ekonomiky riskovat zadlužování i daňové úlevy. Přesně tomu se ale Merkelová (u daní do příštích voleb) vehementně brání a odcizuje si tím i francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Tvrdí totiž, že německou ekonomiku stále trápí zátěž spojená s pomocí novým spolkovým zemím.
Sarkozy, Brown a předseda Evropské komise José Barroso se spolu setkali na začátku prosince v Londýně. Tématem byla ekonomika a Merkelová chyběla, což podle mnohých znamenalo její ostrakizaci. Právě tehdy Barroso Německo vyzval, aby se do ekonomické obnovy Evropy zapojilo. Což nakonec skutečně Berlín učinil.
Kancléřku však nyní možná daleko více trápí jiná věc - růst nebo spíše pokles samotného německého hospodářství. S tím totiž úzce souvisí její šance na znovuzvolení ve volbách příští rok. Podle odhadů německého hospodářského institutu Ifo se výkon německé ekonomiky v příštím roce sníží o 2,2 procenta. Pokud by se tak skutečně stalo, byl by to nejslabší výsledek od založení spolkové republiky v roce 1949. Merkelová proto také již přišla s výše zmíněným záchranným balíčkem. Kritici ji však okamžitě nařkli z toho, že se jedná o nedostatečná opatření. „V tom, jak odpovídáme na ekonomickou krizi, jdeme v Evropě v čele,“ reagovala však Merkelová. Nechce se totiž pouštět do „nesmyslné“ soutěže o miliardy.
Další vyčkávání Přístup Merkelové přitom v dnešním vydání časopisu Spiegel kritizuje i americký nositel Nobelovy ceny Paul Krugman. Podle něj se Merkelová i ministr financí Peer Steinbrück chovají jako v době před dvěma lety, kdy mezi hlavní ekonomické obtíže patřily inflace a rozpočtové deficity. Zatím je však ve hvězdách, zda se v Německu objeví další záchranný balíček. Podobné zprávy sice již začaly probleskovat, Merkelová však před včerejší schůzkou ekonomických expertů poznamenala, že je třeba se připravit na případné zhoršení krize. Výsledek schůzky pak potvrdil, že Berlín bude ještě vyčkávat,
Politici se často rádi inspirují v historii. Podle tohoto vzoru by jistě Merkelová nerada následovala osud svého předchůdce Ludwiga Erharda. Ten totiž nastupoval na vrcholu popularity. K odstoupení ho později donutily mezinárodní neúspěchy a také, byť mírný, pokles hospodářství, který navíc přišel po dlouhém období prudkého růstu.
***
V tom, jak odpovídáme na ekonomickou krizi, jdeme v Evropě v čele
