Krvavý trůn (Japonsko, 1957)

Úterý 17. listopadu, ČT2 23.30 V den výročí počátku novodobě české demokracie uvádí ČT slavný snímek o zákonitostech jiného státního zřízení – vražedné autokracie. Svým způsobem poučné. Klasik japonského filmu Akira Kurosawa v Krvavém trůnu vychází ze Shakespearova Macbetha (k dramatikovu dílu se vrátil ještě ve filmu Ran, který zpracovává téma Krále Leara). Režisérovy adaptace se počítají mezi ty vůbec nejlepší filmové Shakespeary, paradoxně i proto, že přesazením příběhu do středověkého Japonska z Kurosawových verzí mizí Shakespearův jazyk, jenž ve své kráse může být pro filmového režiséra svazující. Válečník Wašizu (Toširo Mifune) se spolu s přítelem vrací z bitvy, zabloudí a narazí na čarodějnici, která mu předpoví velikou moc. Sveden tou věštbou a podporován ledově chladnou a cílevědomou manželkou (Isuzu Jamadaová) se postaví proti císaři a uzurpuje moc, aby nakonec o všechno přišel. Místo Shakespearova obrazivého jazyka v Kurosawově filmu zaujímá dokonalá vizuální stránka filmu. Záběry jsou aranžovány v duchu japonského divadla nó, bojové scény jsou nádherně stylizované, Mifuneho tvář nesmírně výmluvná. V dlouhé scéně, v níž Wašizu hyne v dešti šípů, se zpřítomňuje osudová síla tragédie ctižádostivého muže, který se z exemplárního padoucha stává univerzálním zosobněním marnosti a pošetilosti lidských tužeb.