V rozvířené kalné vodě je zatím vidět jen obrys Lessyho přešlapu, ale už i první ohledání opravňuje k pochybnostem: Lessy nikoho neokradl, nic nezpronevěřil, nedopustil se žádného násilí. Obvinění vyfasoval za trestný čin pomluvy, o němž se už léta mluví jako o zbytném paragrafu. Reliktu komunistického práva.
VÍCE O ODVOLÁNÍ LESSYHO: |
A proto až bude zase Kubice nechápavě odrážet nedůvěřivé otázky, měl by si připomenout vlastní zkušenost. Když v roce 2006 šéfoval protimafiánskému útvaru a inspektoři naběhli na jeho detektivy, sepsal svou proslulou zprávu a hodil ji na stůl poslancům. Pravda, tenkrát inspekce jeho tým nevyšetřovala kvůli pomluvě. Prověřovala, zda nefalšují cestovní příkazy. "To bylo velmi nekonvenční, podivné. Moji podřízení byli naprosto cíleně kriminalizovaní. Stojím si za tím, tohle byla krajní situace," obhajoval svůj postup později Kubice.
Časem se bezpečně potvrdilo jeho tušení, že šlo o záminku. Že inspektoři vyslyšeli čísi objednávku a Kubiceho týmu, který tenkrát stopoval zločiny z nejvyšších pater, zavařili.
Autor těchto řádků je dalek toho, aby hájil Petra Lessyho. Na to má příliš velké pochybnosti o způsobu, jakým se na policejním prezidium dostal. Stejně tak nevěří, že si Lessy může připisovat zásluhy za donedávna nemyslitelný ofenzivní přístup v kauzách celospolečenského významu.
Jenže způsob, jakým Kubice šktrnul Lessyho, si kritický pohled zaslouží. Stejně jako si jej před lety zasloužilo pošpinění Kubiceho detektivů.
