19. listopadu 2018 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Blues Alive, festival silných příběhů, má za sebou svůj nejpestřejší ročník

Rev. Sekou (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rev. Sekou (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk) | foto: Tomáš Turek

Dvacátý třetí ročník mezinárodního bluesového festivalu Blues Alive v Šumperku byl nejpestřejší a nejsilněji obsazený v historii. Vedle nových jmen z Česka a sousedních zemí se na pódiu šumperského Domu kultury střídali američtí držitelé Grammy a Blues Music Awards, hitmakeři a slavní producenti, legendy i žhavé naděje světové scény.

Sestavit program jen podle získaných ocenění a hitparádových trofejí by však bylo málo. Nevím, zda to byl úmysl dramaturga, ale za hlavní jednotící linii letošního ročníku Blues Alive považuji silné příběhy. A nemyslím tím příběhy v písních (třebaže vám i ten nehlučnější bluesrocker řekne, že texty v jeho skladbách jsou mimořádně důležité), ale spíše příběhy samotných umělců.

Ana Popovic (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)
Monster Mike Welch a Mike Ledbetter (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Reverend Sekou z Arkansasu demonstruje v první linii proti policejnímu násilí, za což si málem odseděl rok ve vězení. Kromě toho tento baptistický kazatel píše studie o hiphopu a hraje blues.

Fantastic Negrito pochází z ortodoxní muslimské rodiny somálských uprchlíků a během dětství nesměl západní hudbu vůbec poslouchat. Žil nějakou dobu na ulici, přežil těžkou havárii, na hudbu zanevřel a znovu se k ní dostal jako milující otec, který svému synkovi pouštěl Beatles. K ceně Grammy za blues, které předtím prakticky neposlouchal, pak už byl jen „krůček“.

Fantastic Negrito (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Fantastic Negrito (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Tuarégové ze skupiny Tamikrest se svou hudbou snaží propagovat svůj jazyk tamaschek a svou vlast, rozdělenou mezi několik států. Kapelník Ousmane Ag Mossa si před koncertem posteskl, že dohoda, kterou přijalo několik stran ve válkou zmítaném Mali v roce 2015, stále neplatí a že ani přítomnost zahraničních vojáků jim, Tuarégům, k dosažení kýžené autonomie nepomohla.

Příběh srbské kytaristky Any Popovićové je příběhem dívky, která dospívala na válkou zmítaném Balkáně, poslouchala tatínkovy desky a snila o tom, že se stane významnou hudebnicí v Americe. A sen se jí splnil, v americkém bluesovém světě uspěla jako Evropanka a jako žena!

Ana Popovic na jam sessionu v restauraci Holba (Blues Alive 2018, Dům kultury...

Ana Popovic na jam sessionu v restauraci Holba (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Naopak Joan Osbornová, zdánlivě dáma jednoho hitu (navíc píseň One of Us jí kdysi vnutil producent), se o genderu odmítá bavit. Pro zkušenou producentku a zpěvačku je důležitější, že může čerpat z pokladnice blues nebo z písní svého velkého vzoru Boba Dylana a svou interpretací je aktualizovat.

Joan Osborne (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Joan Osborne (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Silným příběhem je i cesta brněnského muzikanta Jana Švihálka do severního Mississippi, kde se stále ještě hraje autentické blues jako lidová hudba. Janovi se povedlo do Česka pozvat tři hudebníky z této oblasti včetně legendy tzv. hill country blues Kennyho Browna nebo dalšího držitele Grammy RL Boyce.

Jejich „primitivní“ hypnotizující styl skvěle kontrastoval například s plnohodnotným hardrockem Ricka Derringera (mj. spoluhráče Ringa Starra a úspěšného producenta), který předvedl zřejmě nejhlasitější koncert festivalu, a to pouze v duu s bubeníkem.

North Mississippi Blues Project (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

North Mississippi Blues Project (Blues Alive 2018, Dům kultury Šumperk)

Soulově zabarvený hlas Joan Osbornové, syrová pouštní hudba skupiny Tamikrest, funkové rytmy v postmoderním blues Fantastic Negrita i emocemi nabitý gospel Reverenda Sekou, to byly další kamínky do neuvěřitelně pestré mozaiky.

Zatímco veteráni typu Ricka Derringera nebo Joea Louise Walkera, který se do Šumperka vrátil po jedenácti letech, nabídli jistotu, příjemným překvapením byl koncert zatím méně známého amerického dua Welch–Ledbetter.

V konkurenci slovutných jmen a zkušenějších kolegů však nezapadl ani brněnský muzikant a výrobce hudebních nástrojů Honza Fic, který svůj krátký blok na hlavní scéně odehrál díky úspěchu v jarní soutěži Blues Aperitiv.

A překvapením mohly být i další neortodoxní podoby blues v sobotním odpoledním programu Jak je neznáte. Například skupina Svatopluk, která hraje rockové verze spirituálů faráře Sváti Karáska, do programu krásně zapadla – nejen díky možnému srovnání s arkansaským Reverendem Sekou. Ostatně společenský přesah písní a boj hudbou proti rozdělenému světu byl zřejmý u velké části účinkujících.

O tom, že Blues Alive dávno není jen nějaká regionální přehlídka uzavřená do sebe, svědčí nejen fakt, že letos byl festival několik týdnů před svým začátkem beznadějně vyprodaný. Největší poctu pořadatelům a návštěvníkům připravila americká Blues Foundation, která šumperskou přehlídku ocenila titulem Keeping The Blues Alive Award, nejvýznamnější poctou, jaké může v tomto žánru dosáhnout nehudebník.

Festival Blues Alive se tak připojil k vydavatelství Alligator Records, časopisu Rolling Stone nebo slavnému Beale Street Music Festivalu, které tuto cenu získaly dříve. Jinými slovy, v Šumperku se už třiadvacet let píšou dějiny blues a odborníci v kolébce žánru si toho všimli.

Milan Tesař, autor je hudební publicista

Najdete na Lidovky.cz