Nicolas Cage nemá v poslední době při výběru scénářů příliš šťastnou ruku. Nedávno nás „obšťastnil“ ve vcelku pitomém komiksu Ghost Rider jako mstitel na motorce s planoucí lebkou. Scénář filmu Next, pod jehož předlohou je podepsaný přední autor sci-fižánru P. K. Dick, evidentně skrýval větší potenciál než předchozí slátanina. Ale žádný zázrak jako v případě jiných adaptací Dickových předloh - tedy Blade Runner či Minority Report - se bohužel nekonal.
| Hodnocení LN: * * |
|
Next |
Cris Johnson není iluzionista, který ovládá pár fíglů, Cris Johnson vidí budoucnost -sice jen s dvouminutovým náskokem a jen tu svoji, ale vidí. Jen jednou se mu podařilo nahlédnout dál za dvouminutový limit: viděl vcházet dívku do restaurace, na hodinách bylo právě 9.06. A tak na ni každý den ve stanovený čas na daném místě čeká... A zatímco se užírá tím, zda je jeho schopnost darem, či prokletím, sleduje ho agentka FBI (Julianne Mooreová), která by jeho nadání chtěla využít v boji s teroristy. Cris chce najít dívku ze svých vizí, agentka FBI chce najít Crise, teroristé chtějí vyhodit do vzduchu kus Los Angeles... Každý tu někoho hledá a honí a urputně se snaží dosáhnout svého. Jenže o tuhle neduživou dějovou kostřičku v tomhle příběhu nejde a bohužel je to znát, drží pohromadě jen silou vůle.
Na rozdíl od většiny Dickových příběhů tu totiž najdeme jen málo sci-fimotivů, respektive jen jeden: Crisovu jasnovideckou schopnost, ačkoli i ta je spíše nadreálná než vědecko-fantastická. Pro režiséra Lee Tamahoriho (natočil například bondovku Dnes neumírej) se hra s „dvouminutovou časovou smyčkou“ stala základním a také jediným stylotvorným prvkem, na němž film postavil. Prakticky nikdy nevíme, jestli to, co vidíme, je skutečnost, nebo vize hlavního hrdiny, kterou v následující sekvenci změní. Příběh se totiž opírá o premisu, že pokud víme, co se má v budoucnosti odehrát, můžeme to změnit. Budoucnost tedy přestává být budoucností, ale stane se jen jakýmsi „volitelným předmětem“, s nímž lze podle libosti nakládat. A protože Cris ví, co se stane, nemusí se stát vlastně nic.
A v tom je právě ten problém. Poté, co devadesát minut sledujeme docela obstojně natočený thriller se silným milostným akcentem, dospějeme k pointě, která má sice jisté logické opodstatnění, ale naštve i toho nejotrlejšího diváka. Konec špatný, všechno špatné.
