Český název Rudá mašina je zjevně snahou ještě trochu přitopit pod kotlem titulu, jehož uvedení do kin je poměrně odvážné, i když nadcházející hokejový šampionát by snad mohl zájem o příbuzná témata podpořit. V originále se dokument jmenuje Red Army, Rudá armáda. Tak byl totiž v Americe s mírným zjednodušením nazýván a vnímán moskevský klub CSKA (Ústřední sportovní klub armády), za nějž slavná sestava hrála. Zájezdy CSKA na americký kontinent byly v době studené války stejně prestižní (a ze sovětské strany v podstatě stejně personálně obsazenou) záležitostí jako reprezentační utkání.
Filmový štáb na Rudém náměstí. Vpravo režisér Gabe Polsky.
Američanovi s ruskými kořeny Gabeovi Polskému byl rok, když v roce 1980 na olympiádě v americkém Lake Placid americký tým složený z hráčů univerzitní ligy porazil hvězdnou sovětskou sbornou; šlo o událost, z níž pak žila celá další generace mladých amerických hokejistů i fanoušků. Budoucí filmař se prý začal o ruský hokej zajímat v době, kdy sám v mládí hokej hrál (dotáhl to pak do výběru Yaleovy univerzity) a k jeho týmu přišel ruský trenér s překvapivými postupy, důrazem na kreativitu a týmovou souhru.
Zájem Gabea Polského nejen o hokej, ale také o moderní historii a politiku jej přivedl právě k natočení dokumentu, jehož ústřední postavou je obránce Vjačeslav Fetisov (* 1958). Talentovaný hokejista, vychovaný inovativními metodami Anatolije Tarasova a udržovaný ve vysokých obrátkách za diktátorských časů nenáviděného Viktora Tichonova; hrdý reprezentant Sovětského svazu, který nikdy neuvažoval o ilegální emigraci, přesto vytrvale, vzdorovitě a nakonec úspěšně snil o smlouvě v NHL; dvojnásobný držitel Stanleyova poháru, který po návratu do Ruska pocítil smutek nad stavem země a stal se politikem – mimo jiné byl v letech 2002–2008 Putinovým ministrem sportu.
Z filmu Rudá mašina.
Vzpomínky Vjačeslava Fetisova, dnes sebevědomého gentlemana hovořícího dobrou angličtinou, jsou bezesporu pozoruhodné, v něčem pro našince i objevné: třeba v líčení lidských vztahů v týmu, který navenek opravdu působil jako jednoúčelová „mašina“. Fetisov je ovšem zkušený, tvrdý a šikovný obránce a dnes už i protřelý funkcionář a politik – a s ostýchavým filmařem si pohrává tak, jak se mu zlíbí. I to je samozřejmě součástí výpovědi o jeho osobnosti a Gabe Polsky tyhle pasáže ve filmu se zjevnou chutí ponechává, opravdu pod kůži se však svému protihráči nedostává nikdy.
Rudá mašinaUSA, Rusko 2014 Režie: Gabe Polsky Premiéra 23. 4. |
Přesto je film Rudá mašina chytrý a zábavný – tvůrci si mimo jiné zručně poradili s animací dobových obrazových materiálů a efektně využili dostupné archivní záběry. (Výhodou sovětské éry je, že ke slovům hokejisty o drezuře na trénincích snadno najdete dobové záběry medvědů hrajících hokej. I mnohé momenty z utkání sovětských hokejistů – lidí, zachycující jejich pověstné víření po ledě, ovšem berou dech...)
Dobu, kdy nejen sovětská, ale i americká veřejnost chápala hokejová vítězství jako důkaz správnosti svého společenského řádu, přibližuje Polského dokument plasticky a věrohodně. A tak trochu mimochodem k tomu zobrazuje dnešní ruský patriotismus s přídechem nostalgie a arogance. Poučné je obojí.
