The Flaming Lips jsou klasiky americké scény, napřesrok oslaví pětatřicetiny. Dopustili se už mnohých podivuhodných i zábavných alotrií. Prosluli například jako velmi svérázná živá kapela, zatahující do své show i diváky, čehož byli svědky také návštěvníci Colours of Ostrava v roce 2012.
Kromě desek s vlastními skladbami si libují v albech coververzí: takhle si vzali na paškál floydovskou The Dark Side of the Moon i beatlesovského Seržanta Peppera. A svoje fanoušky z řad „freaků“ šokovali, když na posledně jmenovanou desku přizvali hvězdičku teenagerského popu Miley Cyrusovou. A nejen to: také s ní v roce 2015 natočili celé její poslední album Miley Cyrus &Her Dead Petz.
Není tedy nelogické, že zpěvačka, která – vtipnými slovy redaktora serveru Pitchfork řečeno – „používá The Flaming Lips jako bourací kouli (angl. wrecking ball: narážka na Cyrusové největší hit – pozn. aut.) proti své minulosti“ zpívá i na Oczy Mlody. Duet s frontmanem kapely Waynem Coynem We a Famly má rozhodně z celého alba největší hitový potenciál. Už proto, že přes navrstvení roztodivných zvuků a efektů na nástroje i hlasy je to jednoznačná a dobrá popová písnička.
Zřejmé inspirace
Bylo řečeno, že dosavadní ohlasy na album se radikálně liší. Záleží zpravidla na tom, zda zřejmé inspirace The Flaming Lips, které jsou známé odedávna, považuje ten který hodnotitel za plus, nebo za minus. Pozdní Beatles, barrettovští Pink Floyd, zpěv jak od dvojčete Neila Younga. Jistě, to všechno obsahovala hudba The Flaming Lips vždycky, ale na Oczy Mlody se nám těchto rysů dostává ve skutečně vrchovaté míře.
Lze namítnout, že hudba The Flaming Lips je na rozdíl od jmenovaných předchůdců na tomto albu téměř oproštěna od tradičně rockové instrumentace. Neznějí tu skoro klasické bicí ani baskytara, kytara jen velmi výjimečně. Zvuk pochází převážně ze syntezátorů, které mají vesměs příjemně teplé analogové barvy. Zvláštním zážitkem jsou vpády syntetických basových zvuků, které mají moc rozechvět vnitřnosti, aniž by to bylo nepříjemné. Jenže taková námitka není silný argument. Nástroje a zvuk samotný jsou výrazový prostředek, jenž má s duchem hudby málo společného.
Hezké chvíle
Přistoupíme-li však na hru The Flaming Lips, což ostatně není takový problém, samozřejmě si hodně „toho svého“ na albu najdeme. Je snadné a okouzlující nechat se pohltit jejich světem plným jednorožců, žab s démonickýma očima, víl, čarodějek a kouzelníků, aniž bychom měli pocit, že skáčeme na laciný špek obchodníkům s fantasy haraburdím. Blíž rozhodně mají k Lucce na obloze s démanty...
A je taky příjemné se nechat unášet těmi navýsost divnými melodiemi, ať už v hymnickém, ironickém, nebo křehce intimním podání. I když budeme mít pocit, že jsme je už někdy někde slyšeli, bude to vzpomínka na hezké chvíle. Není důvod si je – v trošku jiném kontextu – nezopakovat.
