8. června 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Fotograf Ivan Pinkava na prázdné židli. Umělec udržuje černobílou při životě

Vzpomínky. Židle oprýskané jako těla, která na nich kdysi v ateliéru seděla. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vzpomínky. Židle oprýskané jako těla, která na nich kdysi v ateliéru seděla. | foto: IP

Pinkava je jméno, které ani letmá zpráva o současné české fotografii nemůže vynechat. Jeho práce se nacházejí v prestižních kolekcích. Bývají vystavovány ve světových galeriích. Mají svůj nepominutelný rukopis a vizáž. Vzbuzují dojem poněkud starších časů, a to svou barevností (rozuměj: černobílostí, respektive zvláštním tónováním barev) i tím, že bývají promyšleně aranžovány. Pěknou ukázku teď nabízí výstava Pod židlí židle v Ateliéru Josefa Sudka na pražské Malé Straně.

Prostředí tohoto ateliéru dojem prestižnosti, jejího nabubřelého chápání, popírá. Působí jako vzpomínka na dávné časy, jako jejich přežívající ostrůvek ve světě, jenž je cíleně vytěsňuje. Výstavní prostor je malý, stejně jako počet vyvěšených fotografií – k jejich spočítání by stačily prsty (pro jistotu i na nohou). Ale tato úspornost tím více podněcuje soustředění návštěvníka na to, co vidí před sebou a jaké sdělení to přináší.

Přítel, který nepřišel

Tématem vystavených fotografií jsou židle, zvláště prázdné židle. Autor to spojuje s názvem povídky Richarda Weinera z roku 1916 o židli připravené pro přítele, který nikdy nepřišel. Expozice může přitahovat zájemce z více důvodů. Jednak ty, kteří rádi uvažují nad motivací a inspirací autorů. Ti mohou z Pinkavových fotografií – či z textů kurátorky Lucie Fišerové – vydedukovat úvahy tohoto typu: Kdy se židle stává prázdnou? Už ve chvíli, kdy začínáme očekávat hosta? Nebo až uvolněním místa, když se host zvedne a odejde?

Za druhé výstava zaujme i ty, kteří sice nepropadnou úvahám o smyslu prázdných židlí, ale osloví je sama výtvarná stránka vystavených snímků. Ne nadarmo se o nich mluví spíše jako o fotografických obrazech než fotografiích. Ne nadarmo autor už černobílostí či tónováním snímků navozuje vážnost tématu a svého vztahu k němu. Lidem jistého věku to připomene doby (skončily s 90. lety), kdy i prestižní zpravodajské časopisy jako německý Der Spiegel používaly černobílé, hlubotiskem reprodukované fotografie, aby zdůraznily rozdíl mezi vlastními důležitými snímky a barevnou reklamou na téže straně. V médiích už ten rozdíl převálcovala všudypřítomná barva, ale Pinkava ho udržuje při životě.

A výstava potěší také ty, kteří si užijí už nahlédnutí do rezidua staré Prahy – do vnitrobloku, zahrady v něm a dřevěné boudy uprostřed ní. Do prostředí, jež i v centru kdysi bývalo, dnes už není a jen v podobě Sudkova ateliéru přežívá. (Puntičkáři dodají, že po požáru původní stavby v roce 1985 přežívá jen v podobě přesné repliky, ale zaplať pánbůh za ni.)

Přijdou-li letní horka, je to ideální útočiště pro ty, kdo v centru Prahy prchají před všudypřítomnými turisty.

IVAN PINKAVA: 
POD ŽIDLÍ ŽIDLE

Kurátorka: Lucia L. Fišerová

Ateliér Josefa Sudka, Praha, do 21. 6.

Zbyněk Petráček

Autor

Zbyněk Petráčekzbynek.petracek@lidovky.czČlánky

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!