Dívka v nařasených secesních šatech odhalujících ramena, silné líčení, květiny nejen ve vlasech, ale také v kruhu okolo ní, stylizované secesní ornamenty...tak se nechala Sophia St. Helen zpodobnit na titul svého alba. V podstatě stejnou podobu má řada děl Alfonse Muchy, ať už jde o volnou tvorbu nebo plakáty, zejména pro slavnou francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou.
  |
Zpěvaččin dost zaměnitelný indie-folk nijak zvlášť s obalem nesouvisí, jedná se jednoznačně o čistě estetické okouzlení. Je zajímavé, že těch několik dosavadních ohlasů alba (v případě debutu jich přehnaně mnoho čekat nemůžeme) obal nijak zvlášť nekomentuje a jeho základ v Muchově díle necituje zatím nikdo. Možná bychom měli naši zažitou představu o tom, že tohoto malíře na první dobrou poznává celý svět, poněkud korigovat.
typická secesní grafika Alfonse Muchy
Je ovšem pravda, že vědomý vliv Alfonse Muchy (a vrcholného secesního umění vůbec) na svoji práci přiznává už od 60. let kdekdo. Asi nejslavnější je Muchův ohlas v hippies-estetice druhé poloviny 60. let, kdy tvůrci plakátů na koncerty kapel typu Grateful Dead, Jefferson Airplane nebo Big Brother & The Holding Company zjevně a přiznaně vycházeli z Muchy.
Používali nejen jeho ornamentiku a styl písma, které měly symbolizovat vidění mysli na halucinogenním tripu, ale také muchovské zejména ženské postavy, které plakáty zdobily. „Létu lásky“ plnému LSD a květin konvenovala také secesně bohatá hra barev a tvarů, jimž byla přisuzována nejrůznější symbolika.
psychedelický plakát ze 60. let ovlivněný secesním uměním
Teprve v posledních letech a dekádách také víme o vlivu Alfonse Muchy na současný západní street art, a na naopak dálněvýchodní komiks: už od loňského července až do letošního listopadu cestuje po Japonsku putovní výstava, podrobně reflektující muchovské ohlasy v dílech tamních kreslířů stylu manga.
