16. srpna 2018 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

I dnes vycházejí knižní hrůzy. Knižnímu trhu škodí velmi špatné překlady, míní překladatelka Kapsová

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Lenka Kapsová: 90. léta byla divoká, snadno jsme skákali na špek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lenka Kapsová: 90. léta byla divoká, snadno jsme skákali na špek. | foto: ARCHIV

PRAHA „Špatné překladatele je lepší vůbec nezaměstnat,“ říká respektovaná překladatelka Lenka Kapsová.

LN: V 90. letech přicházela na trh obrovská vlna knih, často plných chyb, překlepů, hrubek i překladatelských lapsů. Vycházejí takové hrůzy i dnes, nebo je situace s tou tehdejší nesrovnatelná?

Raná devadesátá léta byla divoká v tom, že k nám vtrhlo leccos, co tu dřív z důvodu umělého odstřižení od svobodného světa nebylo – od různých náboženských skupin přes podomní a pouliční prodejce prapodivného zboží až po záplavu knižních škvárů. Tenkrát jsme se v tom neuměli zorientovat a skákali lecčemu a leckomu na špek. Myslím, že v tomto jsme snad vyzráli, a tak ne že by nadále nevycházely hrůzy, ale už je nějak lépe dokážeme odlišit, lépe víme, z jakých zdrojů raději vůbec nebrat.

LN: Čím jsou chyby dány? Je to špatnou redaktorskou či korektorskou prací? Nedostatkem času odpovědných pracovníků?

K pochybení může dojít ve všech fázích přípravy překladu – u překladatele, u redaktora, u korektora, a dokonce ještě i u sazeče, který zanáší poslední připomínky odhalené již ve vysázeném textu. Čím zásadnější chyby jsou, tím spíš jde o pochybení na začátku řetězce, tedy u překladatele, který je spáchal, a u redaktora, který je nevychytal. Na obhajobu redaktorů je ovšem třeba říct, že se jim někdy dostane do ruky tak špatně odvedený překlad, že i při sebepilnějším zachraňování už může být výsledkem jedině kompromis. Správné by bylo takový překlad vrátit a nevyplatit honorář, ale k tomu reálně dochází jen málokdy – ediční plán tlačí a nakladatelství nechtějí jít do vyhroceného sporu.

LN: Co s tím?

Nejlepší je samozřejmě špatné překladatele vůbec nezaměstnat, ale někdy se stane, že si nezkušenější překladatel, který třeba napoprvé odvedl slušnou práci, „vyláme zuby“ na nějakém titulu, jenž je nad jeho schopnosti. Tomu by měl předejít hlavní redaktor tím, že odhadne, komu kterou knihu svěřit. Dobrou nakladatelskou praxí je dlouhodobě si vychovávat překladatele i redaktory – například tím, že z nich promyšleně tvoří vhodné dvojice, tedy nepřidělí začínajícímu překladateli začínajícího redaktora, nýbrž zkušeného. A naopak – riskne to a šikovného mladého redaktora pustí na dílo dobrého překladatele, což sice může být třaskavina, pokud je překladatel namyšlený a nepřijímá ochotně podněty, ale redaktor se tím mnoho naučí, ať už na rovině jazykové, či komunikační. Protože komunikace mezi redaktorem a překladatelem je do velké míry otázkou diplomacie.

LN: Kolik času potřebují překladatel, redaktor a korektor, aby připravili opravdu po všech stránkách jazykově dokonalou knihu?

To nelze říct paušálně, protože to závisí na typu a délce knihy. Nelze porovnávat mohutné encyklopedické dílo, kde je potřeba ověřit každou reálii, a útlou detektivku. Ale když za průměrnou knihu vezmu román v délce 300 stran, na jeho překlad je optimální mít 4-5 měsíců a další měsíc až dva na redakční činnost.

Pracnost překladu hodně závisí na stylu knihy – je rozdíl, zda jde o thriller psaný přímočarým, prostým jazykem, nebo o lyrickou prózu, která má specifický styl či rytmus. V druhém případě je na překlad samozřejmě potřeba delší čas, protože to tak „neodsýpá“, a dobré nakladatelství ví, že se mu bohatě vyplatí ten čas navíc překladateli dát.

  • 1Diskuse