Poslední novinkové řadové album Shine vydala Joni Mitchellová v roce 2007. O tři roky později oznámila, že se potýká se vzácnou chorobou nazývanou syndrom Morgellons, který ovládá pokožku, svaly i psychiku, což jí znemožňuje muzikantskou činnost. A roku 2015 navíc utrpěla mrtvici a po komatózním stavu se musela znovu učit mluvit i pohybovat. Při oslavě svých pětasedmdesátých narozenin v losangeleském The Music Center ovšem seděla jako velmi elegantní dáma v hledišti a na pódiu před ní se střídalo jedno hudební eso za druhým. Ať už z její, nebo z mladších generací.
Není to zase taková výjimka, že jsou písně Joni Mitchellové přepracovány a nazpívány jinými interprety. Když si odmyslíme jednotlivé pokusy, rozeseté na desítkách alb různých hudebníků a zpěváků, minimálně dvě tematická alba jsou hodně slavná. Album River: The Joni Letters produkoval a natočil klávesista Herbie Hancock, přizval řadu věhlasných spolupracovníků včetně Leonarda Cohena, Tiny Turnerové nebo Wayna Shortera a výsledkem byla deska oceněná Grammy. Album A Tribute to Joni Mitchell zase pod pomyslnou společnou vlajkou spojilo třeba Björk, Brada Mehldaua, Cassandru Wilsonovou, Prince nebo Annie Lennoxovou. Ti všichni jsou velkými obdivovateli kanadské písničkářky.
Leckteří z těch, kdo se objevili na těchto albech, přišli také Mitchellové zazpívat na její narozeniny, a to i písně, jež už mají svoji studiovou podobu: Norah Jonesová (Court and Spark), Emmylou Harrisová (Magdalene Laundries) nebo James Taylor (River). Rufus Wainwright zase písničku All I Want zařadil, kromě autorčiných dvou dalších, na svoji nedávnou poctu kanadskému písničkářství pod názvem Northern Stars.
Ačkoli se nahrávka koncertu nese vesměs v introvertním duchu, který je pro Joni Mitchellovou nejtypičtější, otevírá ji odvázaná skladba Dreamland v podání skupiny Los Lobos, hrající v „mexikánském“ duchu, a ta do ní dokonce neváhala vtělit úryvek svého největšího hitu La Bamba.
A končí se vlastně podobně: jedna z nejslavnějších zpěvaččiných písní, Big Yellow Taxi, také není žádná dumka – v kolektivním podání Chaky Khan, Jamese Taylora a dalších. Naproti tomu právě James Taylor, jeden z nejbližších hudebních i osobních přátel Joni Mitchellové, zpomalil a „zpsychedeličtil“ další její vlajkový song, Woodstock, oproti nejslavnější verzi od kvarteta Crosby, Stills, Nash & Young o dobrou polovinu. Čímž ovšem jen udržel původní záměr, známý z autorského provedení.
Věrny vlastnímu stylu i stylu dobře vybraných písní přišly i takové hvězdy jako Seal (Both Sides Now) nebo Diana Krallová (Amelia), kontrast zálesáckého chrapotu Krise Kristoffersona a sférických výšek Brandi Carlileové je příznačný pro A Case of You.
A nejdojemnější okamžik? Když Graham Nash zazpívá sám u klavíru jedinou píseň, kterou Joni Mitchellová nenapsala: svoji vlastní esenci hippie romantiky Our House. Napsal ji pro „svou Joni“ na konci 60. let, kdy spolu tvořili vlasatý pár.
