"Superstar garážového punku." Tohle označení na hyperaktivního samouka Jaye Lindseyho z Memphisu známého pod pseudonymem Jay Reatard s kapkou nadsázky padne jako ulité. Se svojí kapelou The Reatards, jejímž výhradním členem byl v začátcích jen on sám, poprvé vystoupil někdy před jedenácti lety. Od té doby stačil založit vlastní label Shattered Records, vydat několik sólovek a přivézt na svět a zase rozpustit pár druhořadých kapel (se svojí ex-přítelkyní The Lost Sounds, se členy kapely The Oblivians projekt Bad Times, či divnoprojekty Angry Angels a Terror Visions).
Dnes platí Jay Reatard za jednu z nejvýraznějších položek v katalogu dlouhodobě kvalitu zaručujícího labelu Matador Records. Právě na něm vyšla letos i jeho další sólovka Watch Me Fall. Tato deska, stejně jako vlastně všechny předchozí Reatardovy počiny, vyráží dech tím, kolik nápadů dokáže Jay nacpat do jejich obvykle míň než půlhodinové stopáže. Jiní by si pro takové songy, jako je novinka It Ain't Gonna Save Me nebo třeba starší singly Hammer I Miss You nebo Oh It's Such a Shame nechali vrtat koleno, Reatard je ale sype z rukávu s odzbrojující samozřejmostí - a vůbec to nevypadá, že by mu docházely.
Showman Lindsey aka Reatard se už podle pseudonymu nebere vážně a jeho hudba jasně, zábavně a originálně zrcadlí vlivy kapel, na kterých vyrostl a ke kterým s obdivem pravověrného fanouška rock'n'rollu vzhlíží: Ramones, Wire nebo Hüsker Dü jsou jenom některá jména z dlouhé řady.
Letošní podzim pro Reatarda ovšem nezačal nejlíp - krátce po vydání Watch Me Fall se mu bez varování rozpadla kapela, se kterou se mimo jiné chystal i na výlet do Evropy. Zkušený sólohráč Reatardova střihu však nepropadá panice a s konstatováním, že to, co bývalí parťáci v kapele hráli, "zahraje každej", umístil na svoje twitterové stránky výzvu, aby se mu hlásili zájemci.
