20. února 2019 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

MACHALICKÁ: Hitler s laskavýma očima. Bruno Ganz měl rád přesné vlaky

Bruno Ganz na snímku z roku 2005. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bruno Ganz na snímku z roku 2005. | foto: Yasu/Wikimedia

BERLÍN Setkání s Brunem Ganzem patří k těm nejpříjemnějším, která jsem kdy zažila. V Praze byl třikrát, dvakrát na festivalu německého divadla, v roce 1996 a 2005, a pak na Febiofestu. Podruhé tu četl z románu Thomase Manna Doktor Faustus. Tehdy přijel čerstvě ověnčený za svůj výkon v roli Hitlera v Pádu Třetí říše. Ovšem jeho tehdejší pražské publikum vědělo, že je i skvělý divadelní herec, který má za sebou účast v důležitých érách německého poválečného divadla.

Začínal v divadle v Göttingenu, kde s ním byly i jiné budoucí hvězdy, třeba Goetz George (kterého později proslavila role komisaře Schimanského), pak šel do Brém za Peterem Zadekem, kde se v 60. letech dělalo hodně divoké a provokující divadlo, diváci demonstrativně odcházeli z představení, jiní šíleli nadšením.

Z Brém už jeho cesta vedla do Berlína, do Schaubühne, kde se stal oporou souboru a hvězdou inscenací Petra Steina, zářil v klasických kusech, hrál titulní role v dramatech Princ Homburský, Torquato Tasso, Peer Gynt a samozřejmě ve Faustovi, který trval 21 hodin.

Vzpomínám si, že podobně jako Klaus Maria Brandauer vjednom z dalších ročníků festivalu německého divadla mluvil nádhernou němčinou. Měl krásný hlas s fascinující proměnlivostí. Měkce hladil i ostře vykrajoval slova a významy, které rafinovaně vkládal do slov a vět. Jeho ironie byla tak zábavná. Patřil k hercům, kteří mohou promlouvat ve své mateřštině všude, divadelnost jeho projevu byla jednoduše impozantní. Právem byl držitelem zvláštní herecké ceny tzv. Ifflandova prstenu, který slavní herci odkazují kolegům. Ganzovi ho věnoval Rakušan Josef Meinrad.

Při osobním setkání byl Ganz příjemně starosvětský a galantní, ale měl smysl pro humor. Když přijel podruhé – to už byl hodně slavný, protože to bylo krátce potom, co mu holdovali za roli Hitlera – ani tehdy se nebral moc vážně. Třeba vtipně komentoval to, jaký náročný život v Brémách vedl, v noci se opíjel po barech a pak celý den a večer trávil v divadle. Při našem posledním setkání a rozhovoru u příležitosti jeho ocenění na Febiofestu jsem s překvapením zjistila, že jeho mateřština je italština, tak jsme jí mluvili. Šlo o osobnější hovor. Říkal, že i když se jeho kariéra odehrála v Německu, pobývá rád ve Švýcarsku, protože tam vlaky jezdí na čas a lidé nelžou. Aspoň méně než v jiných zemích. Ganz ale určitě nebyl akurátní Švýcar, měl jiskru a šarm, a i když jeho Hitler byla dokonale propracovaná studie psychopata, jedna věc ho malinko zrazovala; Hitler měl v reálu ledový zrak šílence, kdežto Ganz měl laskavé oči anděla z Nebe nad Berlínem.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz