Román zaujal i německého divadelního autora Dennise Martina. Mladý skladatel a textař vypravil do světa loni v létě stejnojmenný muzikál Papežka, který po svém křtu v malebném městečku Fulda připutoval o víkendu v české premiéře do Brna. Obě uvedení jsou dílem režiséra Stanislava Moši, dlužno však říci, že jde o předem zamýšlenou repliku německé verze. Obě strany totiž v koprodukci financovaly výpravu. Městské divadlo Brno tak z Fuldy přivezlo monstrózní točnu, která je pro vyprávění příběhu ve velkolepé výpravě Christophera Weyerse rozhodující.
Spisovatelka Crossová zpracovává historicky nepotvrzenou legendu o dívce Janě, která řízením osudu stanula až v čele samé římské kurie a pod jménem Jan Anglicus se stala milovaným papežem. Skutečné pohlaví papežky Jany se mělo vyzradit poté, co při procesí spadla z koně, porodila mrtvé dítě a zemřela. Podle moderních historiografů jde ale nejspíš o smyšlenku, případně pozůstatek středověké satiry nebo protipapežské propagandy.
Hlavně velká show
Muzikál Papežka však nezkoumá otázky víry ani historické pravdy, jde totiž zejména o romantický titul, který svému žánru logicky podřizuje výběr prostředků v libretu i muzice. Sentimentální příběh talentované dívky z polopohanské rodiny, která navzdory době projde klášterními školami (mj. právě ve Fuldě), sází na emotivní kontrast dobově nemožné emancipace ženství s divokým počátkem středověku plného násilí a mocenských choutek. Je jasné, že podobná materie muzikálu svědčí. A předloha šla s romantickými valéry ještě dál. Papežka Jana – tedy neodhalený Jan – se totiž už v nejvyšším postavení smýká mezi vírou a čistě pozemskou láskou k markraběti Geroldovi, který se před lety nadaného děvčátka ujal, poskytl mu vzdělání a nyní je znovu potkává při válečném tažení přes věčné město.
Divoký počátek středověku v Městském divadle v Brně
Autor muzikálu Dennis Martin byl postaven před dva základní úkoly. Srozumitelně převyprávět zamotaný příběh a vystlat jej navrch lyrickými songy, které dodávají emoční náboj výsledku. Obojí se mu vcelku podařilo. S psychologií figur se sice moc nepáře, ale budiž. Jde hlavně o velkou show, ve které i tak vzlínají dvě základní témata: jít si za svým nehledě na osud, a samozřejmě nedělitelná hodnota lásky pozemské a duchovní.
Režisér Stanislav Moša je zručným vypravěčem i aranžérem hudebního divadla. Jeho Papežka má švih a spád. Někdy se celek uhne až k laciné podívané v podobě nasládlého duetu Jany a Gerolda před oponou. Dlužno však říci, že kýčový dojem obratně vykoupí nasazení a zvrátí perfekce protagonistů. Vedle funkční několikaúrovňové scény, která se na točně lehce promění ve středověký klášter, císařský nebo lateránský palác, římské fórum či tržiště, patří k devizám inscenace také choreografie Julie Pouletové, která dokáže dynamicky rozpumpovat dav originálními pohybovými kreacemi.
Dennis Martin: PapežkaRežie: Stanislav Moša |
Muzikál Papežka vychází vstříc i setrvalé módě medievalistických témat, která panuje už od vydání Ecova románu Jméno růže. Brněnská Papežka je zábavným hudebně historickým divadlem, které více než zázraky čaruje výkony hlavních hrdinů. Divadlo na Lidické ulici opět ukázalo, že má komplexně připravené muzikálové herce. Obě Papežky, Hana Holišová i Svetlana Slováková,smitrou i bez ní dokazují, jak výtečné jsou zpěvačky, popový nátěr písniček vyvažují hereckým zanícením. Totéž lze bez obav prohlásit o výkonech Petra Gazdíka a Roberta Jíchy v roli Gerolda, kteří celek svými výkony zvedají nad nasládlou rytírnu v chytlavém hudebním hávu.
Kýčový dojem obratně vykoupí nasazení a zvrátí perfekce protagonistů.
Lety prověřenou jistotou je Ladislav Kolář, jehož Aeskulapius není toporně muzikálovou, ale skutečně rozvážnou figurou řeckého učence. A zatímco ve Fuldě zpívali na half-playback, v Brně Moša ví, jak důležitá je přítomnost šlapajícího orchestru. Diváci tady nevyjídají zvukovou konzervu, ale slyší báječně nazvučenou živou muziku.
Brněnská Papežka představuje zdařilý import autorského muzikálu ze země, která nebývá většinou vnímána jako lídr žánru udávající tón. Po všech peckách, jako Evita, Bídníci nebo Chicago, je v Brně zdařilou, i když nijak obrazoboreckou ochutnávkou muzikálového snažení našich sousedů.
