LN Album Gloria jste už nahrávali s vaším virtuálním „spoluhráčem“ Xi Di Nimem. Jak ovlivnil váš zvuk?
Shina Lo: Náš zvuk nevytvářejí přístroje, které používáme, ale to, co slyšíme uvnitř. Představa vyznění alba je poměrně přesná a s pomocí mašinek se ji Dano snaží zrealizovat. Dochází i k překvapením, kdy se spleteme a vytvoří se nečekaná zvuková kombinace. A to je pak dar.
LN Stěžujete si, že se na Slovensku vše moc „zaškatulkovává“. Přitom jste si pro sebe vytvořili vlastní označení East Beat. Není to paradox?
D. Salontay: Žánry jsou dobré pro lidi, kteří hudbu prodávají. Termín East Beat vymyslel jeden náš známý z Vídně, ale když jsme ho použili, volal nám, že má na něj copyright. Smazali jsme ho a uspořádali mezi fanoušky anketu, z níž vyšel popis: univerzální soundtrack ke snění a probouzení se. S albem Gloria už ani ten není aktuální.
Shina Lo: V zahraničí přijdou lidé na koncert čistí a my je buď probudíme a oni se najdou v tom, co je pro ně určené, nebo ne. Slovensko je malá země, o které se neví, kde přesně leží, a představa, jaká hudba by tam mohla vznikat, je nejasná. Můžeme pro ně být „slavnou popovou“ kapelou ze Slovenska stejně jako „etnickou elektronikou“.
LN Jste pár, žijete i nahráváte v bytě na Dlhých Dielech v Bratislavě. Provozujete tu vlastní label, odtud vyjíždíte na turné a pak se sem vracíte. Jak důležité jsou pro vás kořeny?
Shina Lo: Místo, kde žijeme, má krásný výhled z oken za zahradu, Dunaj, Rakousko. Za námi je sídliště plné aut a lidí jako všude jinde, šťastných i nešťastných, se psy a dětmi na procházce a v každodenním spěchu za povinnostmi. Pro mě je důležité, že žijeme na kopci, máme výhled a je tu čerstvý vzduch. Když jsme na cestách, úplně se mi to vytratí z hlavy, a když se vracíme, vždy se divím, že je tu všechno na svém místě. Pravý domov si stejně nosíme stále v sobě.
LN Kritika vás označuje za „kosmopolitní hudební designéry, kteří tóny neskládají, ale fantaskně vymalovávají“, vy jste přitom původem matematik a inženýrka...
D. Salontay: Jsem vystudovaný matematik. Jazzový kytarista. Syn výtvarných pedagogů. Songwriter. Ráno jsem jogín. Občas programátor. Vždy milovník letadel. Zachránce starých kytar. Vybírám si to, co právě potřebuju, a i když se živím hudbou, všechno ze svých minulých životů používám.
Shina Lo: To, že něco vystudujeme, neznamená, že tím zůstáváme navždy. My dva se přibližně každých sedm let měníme na úplně nové bytosti s novým zaměřením a někdy i povoláním.
LN Na jednom pódiu jste si zahráli s Glenem Hansardem a Markétou Irglovou, ale i s Japonkou Tujiko Moriko. Proč je jednodušší prosadit se ve světě než na Slovensku?
Shina Lo: Prosazení se ve smyslu, že vás každý na ulici poznává, ale málokdo ví, co zpíváte? Že vás hrají všechna, i komerční rádia? Na Slovensku není problém toho dosáhnout - jsou na to cesty, po kterých když se vydáte, tak tam dojdete. My hledáme živé vztahy, spojence duše, hledáme lidi, kterým máme odevzdat vzkaz, kteří potřebují, aby se ve vývoji pohnuli dál, aby se jim otevřel větší obzor. Tito lidé jsou rozeseti po světě, tak za nimi chodíme, otvíráme jim dveře, zprávu odevzdáme a jdeme dál.
LN Je o vás známo, že se mezi koncerty přesunujete hlavně vlakem. Minulé album se jmenovalo Výprava a nebylo zrovna optimistické. Jak vás cesty inspirují?
D. Salontay: Musím vás opravit. Výprava je optimistické album. Je o odvaze vydat se na cestu na neprobádaná území a může to být chápané jako výprava vně i uvnitř nás. Vlak je pro nás spolu s letadlem nejčastější dopravní prostředek. Necháváme se jím unášet, kolíbat, inspirovat. V pendolinu z Bratislavy do Prahy jsem vytvořil remix pro českou kapelu Miou-Miou.
LN Je rozdíl hrát na Slovensku, v Česku, ve Francii nebo třeba v Rusku?
Shina Lo: V našich zemích nám posluchači rozumějí každé slovo, ale ne vždy je zasáhneme. Hraním v zahraničí jsme zjistili, že přenos se koná na jiné úrovni. Hlava jde stranou, dotýkáme se srdcem a energie plyne přímo mezi námi. A toto se může stát kdekoli.
LN Říká se, že nejlepší český festival je slovenská Pohoda, nejznámější šansoniéři jsou Richard Müller s Hanou Hegerovou, a že pokud chce Čech dát nějakému cizinci dárek, jde do obchodu shánět Longital nebo Zuzanu Lapčíkovou. Proč má slovenská hudba v Česku tak silnou pozici?
D. Salontay: Vážně? Ale stejně silnou a důležitou pozici má česká hudba na Slovensku. Češi a Slováci mají společnou vlastnost a tou je nedoceňování svých umělců a upřednostňování zahraničních. A tak si to navzájem kompenzujeme. Lidem v Česku se líbí, jak pracujeme se slovenštinou, přičemž směrem na východ se stupňuje temperament a mění pojímání rytmu. To je slovenský vývozní artikl.
LN V jedné ze svých písní jste nechali zaznít „zpívající“ antarktický ledovec P-09. Chystáte podobné překvapení i teď?
D. Salontay: Na albu Svetadiely jsme použili nahrávku klapotu černých čápů z Moravy, kterou nám dodal Radek Tulis. A on mě upozornil na zpívající ledovec P-09, který se také ocitne na nové desce Soni Horňákové. Na albu Gloria jsou kuchyňské a přírodní zvuky z pobytu ve francouzském Arles, předení kocoura Jerryho a nějaké další hudební výtržnosti.
LN Po temnější Výpravě by album Gloria mělo přinést více světla. Znamená to, že se z hudebních cestovatelů stali misionáři?
Shina Lo: Na každé výpravě něco objevíme. A to většinou sebe samé v různých situacích. Co se v nás ještě skrývá, čeho jsme schopní. My jsme naštěstí objevili na této Výpravě světlo a jeho nepopiratelnou přednost: když si na něco posvítíte, lépe to uvidíte.
Shina Lo: Náš zvuk nevytvářejí přístroje, které používáme, ale to, co slyšíme uvnitř. Představa vyznění alba je poměrně přesná a s pomocí mašinek se ji Dano snaží zrealizovat. Dochází i k překvapením, kdy se spleteme a vytvoří se nečekaná zvuková kombinace. A to je pak dar.
LN Stěžujete si, že se na Slovensku vše moc „zaškatulkovává“. Přitom jste si pro sebe vytvořili vlastní označení East Beat. Není to paradox?
D. Salontay: Žánry jsou dobré pro lidi, kteří hudbu prodávají. Termín East Beat vymyslel jeden náš známý z Vídně, ale když jsme ho použili, volal nám, že má na něj copyright. Smazali jsme ho a uspořádali mezi fanoušky anketu, z níž vyšel popis: univerzální soundtrack ke snění a probouzení se. S albem Gloria už ani ten není aktuální.
Shina Lo: V zahraničí přijdou lidé na koncert čistí a my je buď probudíme a oni se najdou v tom, co je pro ně určené, nebo ne. Slovensko je malá země, o které se neví, kde přesně leží, a představa, jaká hudba by tam mohla vznikat, je nejasná. Můžeme pro ně být „slavnou popovou“ kapelou ze Slovenska stejně jako „etnickou elektronikou“.
LN Jste pár, žijete i nahráváte v bytě na Dlhých Dielech v Bratislavě. Provozujete tu vlastní label, odtud vyjíždíte na turné a pak se sem vracíte. Jak důležité jsou pro vás kořeny?
Shina Lo: Místo, kde žijeme, má krásný výhled z oken za zahradu, Dunaj, Rakousko. Za námi je sídliště plné aut a lidí jako všude jinde, šťastných i nešťastných, se psy a dětmi na procházce a v každodenním spěchu za povinnostmi. Pro mě je důležité, že žijeme na kopci, máme výhled a je tu čerstvý vzduch. Když jsme na cestách, úplně se mi to vytratí z hlavy, a když se vracíme, vždy se divím, že je tu všechno na svém místě. Pravý domov si stejně nosíme stále v sobě.
LN Kritika vás označuje za „kosmopolitní hudební designéry, kteří tóny neskládají, ale fantaskně vymalovávají“, vy jste přitom původem matematik a inženýrka...
D. Salontay: Jsem vystudovaný matematik. Jazzový kytarista. Syn výtvarných pedagogů. Songwriter. Ráno jsem jogín. Občas programátor. Vždy milovník letadel. Zachránce starých kytar. Vybírám si to, co právě potřebuju, a i když se živím hudbou, všechno ze svých minulých životů používám.
Shina Lo: To, že něco vystudujeme, neznamená, že tím zůstáváme navždy. My dva se přibližně každých sedm let měníme na úplně nové bytosti s novým zaměřením a někdy i povoláním.
LN Na jednom pódiu jste si zahráli s Glenem Hansardem a Markétou Irglovou, ale i s Japonkou Tujiko Moriko. Proč je jednodušší prosadit se ve světě než na Slovensku?
Shina Lo: Prosazení se ve smyslu, že vás každý na ulici poznává, ale málokdo ví, co zpíváte? Že vás hrají všechna, i komerční rádia? Na Slovensku není problém toho dosáhnout - jsou na to cesty, po kterých když se vydáte, tak tam dojdete. My hledáme živé vztahy, spojence duše, hledáme lidi, kterým máme odevzdat vzkaz, kteří potřebují, aby se ve vývoji pohnuli dál, aby se jim otevřel větší obzor. Tito lidé jsou rozeseti po světě, tak za nimi chodíme, otvíráme jim dveře, zprávu odevzdáme a jdeme dál.
LN Je o vás známo, že se mezi koncerty přesunujete hlavně vlakem. Minulé album se jmenovalo Výprava a nebylo zrovna optimistické. Jak vás cesty inspirují?
D. Salontay: Musím vás opravit. Výprava je optimistické album. Je o odvaze vydat se na cestu na neprobádaná území a může to být chápané jako výprava vně i uvnitř nás. Vlak je pro nás spolu s letadlem nejčastější dopravní prostředek. Necháváme se jím unášet, kolíbat, inspirovat. V pendolinu z Bratislavy do Prahy jsem vytvořil remix pro českou kapelu Miou-Miou.
LN Je rozdíl hrát na Slovensku, v Česku, ve Francii nebo třeba v Rusku?
Shina Lo: V našich zemích nám posluchači rozumějí každé slovo, ale ne vždy je zasáhneme. Hraním v zahraničí jsme zjistili, že přenos se koná na jiné úrovni. Hlava jde stranou, dotýkáme se srdcem a energie plyne přímo mezi námi. A toto se může stát kdekoli.
LN Říká se, že nejlepší český festival je slovenská Pohoda, nejznámější šansoniéři jsou Richard Müller s Hanou Hegerovou, a že pokud chce Čech dát nějakému cizinci dárek, jde do obchodu shánět Longital nebo Zuzanu Lapčíkovou. Proč má slovenská hudba v Česku tak silnou pozici?
D. Salontay: Vážně? Ale stejně silnou a důležitou pozici má česká hudba na Slovensku. Češi a Slováci mají společnou vlastnost a tou je nedoceňování svých umělců a upřednostňování zahraničních. A tak si to navzájem kompenzujeme. Lidem v Česku se líbí, jak pracujeme se slovenštinou, přičemž směrem na východ se stupňuje temperament a mění pojímání rytmu. To je slovenský vývozní artikl.
LN V jedné ze svých písní jste nechali zaznít „zpívající“ antarktický ledovec P-09. Chystáte podobné překvapení i teď?
D. Salontay: Na albu Svetadiely jsme použili nahrávku klapotu černých čápů z Moravy, kterou nám dodal Radek Tulis. A on mě upozornil na zpívající ledovec P-09, který se také ocitne na nové desce Soni Horňákové. Na albu Gloria jsou kuchyňské a přírodní zvuky z pobytu ve francouzském Arles, předení kocoura Jerryho a nějaké další hudební výtržnosti.
LN Po temnější Výpravě by album Gloria mělo přinést více světla. Znamená to, že se z hudebních cestovatelů stali misionáři?
Shina Lo: Na každé výpravě něco objevíme. A to většinou sebe samé v různých situacích. Co se v nás ještě skrývá, čeho jsme schopní. My jsme naštěstí objevili na této Výpravě světlo a jeho nepopiratelnou přednost: když si na něco posvítíte, lépe to uvidíte.
