V šíleně znějícím metafilmu údajně Cage hraje namyšlenou verzi sama sebe někdy během devadesátých let. Zároveň je ale nějakým způsobem v kontaktu se svou současnou verzí, ze které si dělá srandu. Vyčítá jí neúspěch a celou řadu „béčkových“ filmů na kontě.
U toho zoufale snaží uspět v konkurzu na tehdy nový film Quentina Tarantina, pravděpodobně Pulp Fiction. Vzhledem k tomu, že Cage v Pulp Fiction nakonec nehrál, víme, jak jeho snahy skončily.
  |
Metafilmy (někdy také metacinema) jsou označení způsobu vyprávění, ve kterém snímek samotný upozorňuje diváky, že se jedná o fikci. K tomu používá celou řadu vypravěčských postupů včetně takzvaného bourání čtvrté zdi. Příkladem metafilmu z poslední doby je například Deadpool (2016) režiséra Tima Millera. Maskovaný hrdina v něm promlouvá do kamery přímo k divákům nebo dává jasně na vědomí, že si uvědomuje svůj stav filmové postavy.
Snímek režíruje Tom Gorman (Nezadaní, seriál Ghosted). Spolu s Kevinem Ettenem (seriál Ghosted) je také autorem scénáře. Zatím nejsou známy žádné jiné detaily o hereckém obsazení nebo datu premiéry.
Název snímku se ale zcela očividně inspiroval u úspěšného románu světoznámého českého spisovatele Milana Kundery Nesnesytelná lehkost bytí. To ostatně potvrzuje například i deník The New York Post.
Herec Nicolas Cage má v kinematografii nezastupitelné místo. Jedni ho milují a druzí nemohou vystát. To platí pro filmové fanoušky i filmaře. Jeho herecké výkony kolísají od výborných do katastrofálních (viz například film Rituál z roku 2006). Režiséry zase vytáčí svou špatně krocenou zálibou v improvizacích.
