Každá trochu ošklivější řecká kočka by tudíž mohla být poněkud diskriminována. Nicméně nápad samotný, i když na první pohled aspiruje na anticenu Bludný balvan, má možná něco do sebe.
Já osobně znám minimálně jednoho takového tvora, jenž lidem dodává energii a povzbuzení už přes sto let. Jmenuje se Nipper, a Petr Skoumal o něm dokonce napsal písničku. Jakou? No přece: „Starej pán sedí a poslouchá jazz, a na desce se točí pes…“
Znalci se přou, jestli to byl dalmatýn, foxteriér, krysí teriér nebo Jack Russellův teriér. Jisté je, že se narodil roku 1884 v anglickém Bristolu a přezdívku Nipper si vysloužil tím, že návštěvníkům svého původního pána, Marka Henryho Barraulda, okusoval paty.
Namalovaný život
Po páníčkově smrti v roce 1887 se o psa staral Barrauldův bratr Francis, známý malíř. Když potom Nipper v pětadevadesátém také odešel do věčných lovišť, rozhodl se Francis, že ho znovu oživí, tedy alespoň na obraze.
Namaloval Nippera, jak oddaně (a trochu sklíčeně) poslouchá Edisonův fonograf, z něhož zní záznam hlasu zesnulého Marka. Dnes tento portét známe jako logo gramofirmy His Master’s Voice (česky: Hlas jeho pána). O tehdejším trápení malého Nippera už ale nikdo neví…
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Dvě stě let po Kašparu Hauserovi |