Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Psaní pro děti vyžaduje smysl pro humor a pár přátel mezi nimi, říká spisovatelka Pařízková

Kultura

  18:00
PRAHA - „Myslím, že s každou knihou je člověk tak trochu na začátku. Sice už máte představu o nějakých praktických záležitostech, ale s novým projektem přicházejí docela nové výzvy,” říká autorka dětských knih Tereza Pařízková. Její novinka Stela a 16 huskyů vyšla před koncem roku v nakladatelství Pikola.

Spisovatelka Tereza Pařízková. foto: Archiv Tereza Pařízková

Prašina se vrací. Záhadná pražská čtvrť, kde nefunguje elektřina, láká na nové dobrodružství

Lidovky.cz: Vaše novinka Stela a 16 huskyů vypráví příběh o tom, jak si Stela, tatínek a děda Baltazar pořídí dvě štěňata a než se nadějí, běhá jim pod nohama šestnáct takových chlupáčů. Společně se pak všichni vydávají na psí závod na Aljašku. Máte nějaký vztah k huskym a psím spřežením?
K plemenu sibiřského husky chovám velký obdiv. Žádnou přímou zkušenost však s huskyi ani se psím spřežením nemám. Doma nám dělá společnost fenka Sedni, kterou máme z útulku. Jednoho konkrétního plemene by se u ní člověk nedobral. Lidé nás však na ulici občas zastaví a zkouší, se znaleckým výrazem, určit její předky. Slyšela jsem už mnohé a musela se smát, ale správná odpověď je ve hvězdách. Byla mi velkou inspirací pro různé psí charaktery, které se v knížce objevují. Fascinuje mě život mašérů a říkala jsem si, že by to mohlo být skvělé téma. Navíc jsem chtěla napsat knížku, která se bude alespoň zčásti odehrávat na mé milované Aljašce.

Obálka knihy Stela a 16 huskyů.

Lidovky.cz: Na Aljašce jste strávila několik pracovních pobytů. Na co nejraději vzpomínáte?
Je toho hodně, co ve mně i po té době rezonuje a co jsem si odnesla s sebou. Jako první člověka ohromí překrásná příroda, lesy a hory všude kolem. Rychle si zvyknete na to, že procházka může znamenat třeba i to, že se zničehonic ocitnete na úpatí ledovce. A potom se začnete potkávat se starousedlíky a tahle letmá setkání rychle přerostou v přátelství. Nějaký čas jsem strávila v městečku Seward, které se nachází na jihu země a vřelejší přijetí místních obyvatel jsem si snad ani nedokázala představit. Jejich ochota a otevřenost patří k mým nejhezčím vzpomínkám. Věřím tomu, že povahu místních obyvatel utváří právě i příroda, která je obklopuje. Jedno od druhého nejde oddělit. Pracovala jsem potom na výletních lodích a itinerář plavby naši loď jedenkrát týdně zavedl i do hlavního města Juneau, kam nevede silnice a dostanete se tam jenom letecky nebo právě lodí. Objevila jsem tam úžasně zásobený antikvariát a ráda si povídala s jeho majitelem.

O pár let později jsem se ocitla na lodi, která se plavila do Sewardu. Mí kolegové z lodi si ochotně vyměnili svůj den volna se mnou, protože Seward pro ně nebyl tak atraktivní zastávkou. Neměli moje vzpomínky. Když jsme v noci pluli směrem k přístavu, cosi zarachotilo. Ráno jsme nebyli v očekávaný čas na místě a dopluli až o několik hodin později. Loď měla technické problémy a my jsme v Sewardu strávili několik dnů. Myslím, že jsem nakonec i své kamarády z lodi přesvědčila o tom, že Seward je jedno z nejkrásnějších míst.

Lidovky.cz: Objevil se v knížce nějaký váš osobní poznatek nebo pocit, který jste si z Aljašky odnesla a který jste chtěla, aby prožili i vaši čtenáři?
Hlavní hrdinka a její rodina pochází z hor, a tak je pro ně život v obklopení přírody něčím naprosto samozřejmým. Poznávají však, že aljašská krajina je jiná, neoblomná. Táta jede závod a jsou momenty, kdy je se spřežením úplně sám. To není na Aljašce těžké, ztratit se lidem a být o samotě. Je v tom obrovská svoboda. Stela zase prožívá celou dobu nadšení z cesty a toho, co vidí kolem. To nadšení si v sobě sama dodnes nosím.

Lidovky.cz: V příběhu několikrát narážíte na knihy Jacka Londona. Byly v dětství vaše oblíbené?
Zbožňovala jsem dobrodružství, která Jack London ve svých knihách předkládá. Volání divočiny je fenomenální knížka, která vykresluje úskalí psa Bucka s úžasnou precizností. Zlatá horečka slouží jako kulisa k lidské touze a aljašsko-kanadská příroda jako jedna z nejtvrdších oblastí, která vyžaduje velkou lidskou zkušenost. K mnoha knihám Jacka Londona jsem se však dostala až v dospělosti, kdy jsem na Aljašku vycestovala a také o něco později, kdy jsem ji postrádala.

Lidovky.cz: Vaši novinku ilustrovala Ivona Knechtlová, jejíž styl je velmi charakteristický a snadno rozpoznatelný na první pohled. Měla jste představu, že chcete, aby vaši knihu ilustrovala právě ona nebo to přišlo ze strany redakce Pikoly?
Dohromady nás dalo nakladatelství. Práci Ivon jsem však znala a moc se mi líbila. Do toho jsem četla znovu vydanou knížku Anna ze Zeleného domu, kterou Ivon ilustrovala. Za naši spolupráci jsem moc ráda a těším se na další díl, který nás společně čeká.

Obálka knihy Městečko Lážoplážo: Zlatá velryba.

Lidovky.cz: Co jste pak říkala, když jste viděla to spojení textu a ilustrace?
Byla jsem nadšená, už když jsem viděla ukázky. Jenom nakreslení všech psů, z nichž má každý nějaký typický rys, muselo dát spoustu práce. K mým nejoblíbenějším patří jedna z posledních Ivoniných ilustrací v knize, celostrana, na které táta se smečkou pozorují polární záři. Je to zázrak, jak se text s příchodem ilustrátora povznese a kniha se stane kompaktní.

Lidovky.cz: Předtím vám u Mladé fronty vyšly také dva díly Městečka Lážoplážo, které ilustrovala Veronika Vacková. Cítí se člověk pořád tak trochu na startovní čáře nebo už je to potřetí celkem snadné, přestože dojde ke změně nakladatelství?
Myslím, že s každou knihou je člověk tak trochu na začátku. Sice už máte představu o nějakých praktických záležitostech, ale s novým projektem přicházejí docela nové výzvy. Městečko Lážoplážo je žánrově úplně jinde než Stela. Zatímco Lážoplážo je čistě fantazijní svět, který realitu překrucuje, Stelin svět vychází poměrně silně z toho reálného. Děti se například dozví, jak to chodí při závodech Yukon Quest. Co však zůstává neměnné, je ta radost, když knížku držíte poprvé v rukou a čekáte na první čtenářské ohlasy.

Lidovky.cz: Dětským knihám se věnujete nejen autorsky, knihy také překládáte, vlastníte agenturu, která se specializuje na získávání překladatelských licencí a jste také spolumajitelkou knihkupectví pro děti. Baví vás to i v téhle míře?
Dětská literatura je moje velká láska. Dnes už si neumím představit, že bych se věnovala něčemu jinému. Autorský pohled je jedna věc, ale díky agentuře a knihkupectví na ni mohu vždy nahlédnout i z jiné stránky. V agentuře Twinkle Books přibližuji produkci dvou desítek zahraničních nakladatelství dětské literatury českým a slovenským nakladatelům. Jezdím na veletrhy v zahraničí a sleduji, co nového se v literatuře pro děti odehrává. Dětské knihkupectví byl dávný sen, který se splnil loni v létě. Snažíme se knihám vytvářet zázemí, které děti podpoří v radosti ze čtení. Navíc tam člověk zažije spoustu legrace a setkává se přímo se čtenáři.

Obálka knihy Městečko lážoplážo: Křáp Pařát.

Lidovky.cz: Předpokládám, že minimálně v knihkupectví dostáváte dotazy na knihy, které byste doporučila. Je to spíš otázka nějakého vnitřního pocitu, lásky na první pohled nebo máte nějaké parametry, které kniha musí splnit, abyste řekla, ano, tahle je dobrá?
Do Zlaté velryby vybírám knihy, které by neměly uniknout pozornosti čtenářů. Jsou to knihy oceněné u nás či v zahraničí, knihy se silným příběhem, výjimečným výtvarným zpracováním, reedice, ale i dětmi po celém světě milované knihy, které v českém překladu vyšly teprve nedávno. A také číhám - na knihy, jejichž vydání se teprve plánuje, na knihy autorů, kterým by mohly knížky vyjít po mnoha letech třeba znovu. Nevybírám podle jednoho konkrétního parametru, ale osobní vkus v tom hraje jistě roli. Jsem také moc ráda za rozhovory s našimi zákazníky, kteří mě často přivedou k dalšímu zajímavému titulu. Důležité pro nás však je, abychom knihy, které u nás v knihkupectví nabízíme, znaly a dokázaly o nich našim zákazníkům něco říci.

Lidovky.cz: Začínajícím autorům se doporučuje, aby hodně četli, vnímali text, pokusili se z něj něco odnést a získali nadhled. Pomohly vám zkušenosti z překladů a z knihkupectví, když jste začínala, také s vlastním psaním?
Překládat jsem začala až paralelně s první knihou a knihkupectví jsme otevřely poměrně nedávno, takže to bude spíše naopak. Myslím, že pro psaní je kromě zvládnutého řemesla nejdůležitější být autentický a zajímat se o druhé. Nezapomenout si dělat poznámky o tom, co vás napadlo, pobavilo, co jste zažili. To je rada, která se může zdát být banální, ale s mávnutím ruky a myšlenkou, že si to všechno přece zapamatujete, to člověk kolikrát neudělá. Já jsem ji dostala hned několikrát, když jsem studovala na FAMU a vyplatila se. A když píšete pro děti, tak to chce navíc smysl pro humor a potrhlosti, alespoň pár přátel mezi dětmi a kouzelný knoflík ke stroji času, který vás kdykoliv vrátí do vlastního dětství.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!