17. února 2018 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Melancholie starého prasáka. Bukowski píše o podzimu života a O kočkách

Spisovatel a básník Charles Bukowski. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spisovatel a básník Charles Bukowski. | foto: youtube

Charles Bukowski v nově vydaném souboru básní a próz vypráví o kočkách. Zejména o těch, které si prošly drsným životem na ulici a teď je na celém světě nezajímá nic jiného než tělesné prožitky - což tak trochu charakterizuje i spisovatele samotného.

Přišel jsem domů z dostihů a otevřel jsem si láhev piva, když vtom slyším zvonek. Šel jsem otevřít a na prahu stála prvotřídní kočka s krásnejma dlouhejma nohama, a jestli prý může dál, že četla všechny mý básně. Tak jsem ji popadl a hodil jsem ji na postel… Tak zhruba začíná (a mnohdy i končí) většina příběhů z pera proslulého amerického spisovatele.

Mnozí čtenáři tak mohou být překvapeni, když shledají, že nově vydaný soubor básní, povídek, krátkých textů a nezařaditelných útržků myšlenek pojednává nikoli o ženách, ale o čtyřnohých šelmičkách, které se staly další z Bukowskiho vášní.

Američan, který zemřel v 90. letech, nenapsal souborné „kočičí“ dílo záměrně. Editor knihy čerpal materiál z různých publikací a literárních časopisů. Přesto je nálada většiny textů velmi podobná – výrazně melancholická či dokonce přímo smutná. Bukowski spatřuje v osudu opelichaných, životem ošlehaných pouličních koček sám sebe, starého a se vším smířeného muže, který si podle vlastních slov prošel mnoha krušnými chvílemi. Zároveň obdivuje povznesenost těchto stvoření nad okolní svět. „Když si prdnu, mojí kočce je to u prdele,“ říká spisovatel v básni nazvané Rozumný společník a čtenář se neubrání dojmu, že neustálým popisem kočičího chování, sestávajícím převážně z jídla, spánku, rozmnožování a bezcílného potulování, naráží Bukowski na svůj vlastní způsob existence, který se v jeho podání od toho kočičího příliš neliší.

Čtenář ovšem od souboru nesmí očekávat chytlavou zápletku či nějaký ohňostroj myšlenek. Kniha O kočkách je především velice osobní zpovědí jednoho člověka a je de facto monotematickým deníkem, v němž Bukowski vypráví drobné zážitky se svými domácími mazlíčky. Zatímco v ranějších textech kočky do určité míry slouží jako metafora, v těch pozdějších se pro básníka stávají centrem veškerého dění a nedělá mu problém stále dokola omílat tytéž příhody, v nichž figuruje starý rváč Buřt či nezbedný Cink. Repetitivnost je jistě do určité míry dána tím, že autor tyto texty nezamýšlel vydat jako ucelené dílo, v některých případech se ale stává prostředkem pro literární experimenty. Tutéž situaci – cestu autem, při níž řidič spatří kočku s ptákem v tlamě – například Bukowski popíše ve třech variantách, pokaždé s lehce pozměněným dějem.

Především spisovatelovi fanoušci ocení drobné fotografie zobrazující Bukowskiho, jeho manželku Lindu a především jejich kočky. Útlou knížku doplňuje i několik kresbiček, z nichž ovšem pouze jedna představuje kočku. Všechny ostatní Bukowskiho pokusy o namalování kočky totiž skončily psem. Budiž to „starému prasákovi“ odpuštěno. Ačkoli tato zvířata kreslit neumí, píše o nich nádherně.

Charles Bukowski - O kočkách

Vydává Argo
1. vydání
Formát: 124 stran, vázaná
Překlad: Bob Hýsek

Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…