Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Nikdy není pozdě. Naděje bez povrchního dojímání vypráví o vážném tématu

Kultura

  5:00
OSLO - O Vánocích může být leckdo na práškách. Málokdo však může z osobní zkušenosti vyprávět příběh tak silný, hluboký a dramatický jako norská režisérka Maria Sodahlová ve snímku Naděje.

Šťastný konec prázdnoty? Andrea Braein Hovigová jako Anja a Stellan Skarsgard jako Tomas. foto: BONTONFILM

Dlouho vyhlížený a poctivě zasloužený umělecký průlom, pak osudová diagnóza, martyrium vyšetření a dohadování se s lékaři, Štědrý den s početnou rodinou, narozeniny, Silvestr, nečekaná svatba, operace se spíše teoretickou nadějí na úspěch. To všechno zvládne hrdinka filmu Naděje prožít v jednom krátkém vánočním období. Také (a především) se během těch pár týdnů vytříbí její vztah s životním partnerem a ukáže se, co je opravdu důležité.

Snímek Marie Sodahlové brzy vstoupí do českých kin a zároveň se právě účastní hlavní soutěže Febiofestu, která si v zájmu kvality nenárokuje exkluzivitu, a proto nevadí, že se tento film představil už na festivalech v Torontu, Berlíně a Trondheimu. Soutěž Febiofestu je také oficiálně vyhrazena snímkům nastupujících filmařů, takže by účast díla čtyřiapadesátileté režisérky mohla působit jako nedopatření.

Skutečně se však jedná teprve o její druhý celovečerní film a jeho pozdní vznik má úzkou souvislost s tématem snímku. I svůj úspěšný celovečerní debut Limbo Maria Sodahlová vytvořila v poměrně zralém věku pětačtyřiceti let. Získala za něj cenu za režii na montrealském festivalu a ovládla norské filmové ceny, než se však mohla pustit do další práce, onemocněla rakovinou. Film Naděje reflektuje tuto její zkušenost, kterou s ní prožívala celá rodina v čele s partnerem, režisérem Hansem Petterem Molandem. A i když se hrdinové snímku nejmenují Maria a Hans Peter, nýbrž Anja a Tomas, nepracují ve filmové branži, ale v divadle a jejich věkový rozdíl nečiní deset, ale dvacet let, odehrávají se podle režisérky tyhle hektické filmové Vánoce takřka navlas tak, jak si je sama pamatuje.

Nutno říci, že Naděje by byla působivá i jako čirá fikce. Takto se lze navíc podivovat nad tím, jak dramaticky sevřený scénář tentokrát napsal život, a spolu s tím obdivovat umění režisérky s tímto materiálem pracovat, nalézt v něm důrazné sdělení a zároveň se vyhnout patosu a banalitám.

O koho se opřít?

Zpráva o nádoru na mozku, vyvolaném už předchozím a zdánlivě překonaným onemocněním, zastihuje choreografku Anju, právě když se jí po letech věnovaných z velké části rodině konečně podařilo prorazit na mezinárodní scéně. Ke všemu je těsně před Vánoci a sváteční koloběh je v plném proudu. Na návštěvu přijel Anjin otec, veselé Vánoce po těch loňských pokažených Anjinou nemocí očekává všech šest dětí (tři má Tomas z předchozího vztahu a tři s Anjou), hrnou se společenské povinnosti.

Diagnóza je tentokrát neúprosná a času je minimum. Jak a kdy takovou věc oznámit dětem? Jak se co nejlépe domluvit s lékaři a jakou léčbu zvolit? Kde najít čas na to, aby se Anja sama vyrovnala s blízkostí smrti? A o koho se opřít, když vztah s Tomasem je po letech takřka vyhaslý?

Situaci nijak neulehčuje, že pro potlačení růstu nádoru a úporných bolestí hlavy lékaři Anje předepsali steroidy, jež kromě toho, že vyvolávají permanentní chuť k jídlu (takže se Anja pořád něčím cpe), mají výrazný vliv na její náladu a mohou způsobovat až psychotické stavy.

Vynikající představitelka silné a zároveň zranitelné hlavní hrdinky Andrea Braein Hovigová věrohodně předkládá všechny nuance takového vývoje. Anju obdařila jemně ironickým nadhledem, který ovšem nemůže trvat neustále.

Okolí to s Anjinou rostoucí podrážděností a zničující upřímností nemá jednoduché a Tomas (taktéž výborný, úsporně hrající Stellan Skarsgard) by měl potíž se Anje zavděčit, i kdyby byl mnohem empatičtější, než se zpočátku jeví. Jeho nepozornost vůči Anjiným potřebám a neschopnost se na ni naladit je pro Anju možná tím, co ji nejvíc ubíjí. Ani když Tomas navrhne, že by se ještě před operací měli urychleně vzít, není to žádný šťastný konec prázdnoty v jejich vztahu, ale mnohem spíš spouštěč nových pnutí.

Všechny karamboly při této zběsilé jízdě však nakonec vedou k tomu, že hrdinové naleznou novou, silnou podobu toho, co považovali za málem ztracené.

V kategorii filmů o rakovině se najde spousta melodramatického kýče, Naděje však přináší autentický, civilně vyprávěný příběh bez povrchního dojímání, zároveň velmi osobní, citlivý a v souladu se svým názvem i pozitivní.

NADĚJE

Norsko, Švédsko 2019

Režie: Maria Sodahl

Hrají: Andrea Braein Hovig, Stellan Skarsgard

Premiéra: 24. 9

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...