24. června 2017 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Sólo pro nás dva. Se Zuskou skončila jedna éra baletu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Petr Zuska - Sólo pro nás dva. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Zuska - Sólo pro nás dva. | foto: Národní divadlo

PRAHA Těsně před koncem divadelní sezony uvedl balet Národního divadla premiéru Petra Zusky Sólo pro nás dva. Tímto titulem se zároveň uzavírá jeho patnáctileté působení ve funkci uměleckého šéfa našeho předního souboru, v němž tančil už před svým odchodem do zahraničí v roce 1998.

Zuskův návrat v roce 2002, když přijal nabídku na vedení baletu Národního divadla (ND), vzbudil rozruch. Byl ceněn nejen jako interpret, ale také jako choreograf, a proto se dalo očekávat, že jeho díla výrazně proniknou do repertoáru divadla, což se nakonec ve značné míře stalo. Kromě nich se dostaly na program také prvně balety významných tvůrců konce 20. století a před tanečníky vyvstaly nové výzvy spojené se jmény Nacha Duata, Jeana-Christophera Maillota, Williama Forsytha a Ohada Naharina. Soubor se tak výrazně přiblížil současným trendům baletní dramaturgie.

Ne všechny inscenace se vydařily, a pokud se poohlédneme za Zuskovou tvorbou, největší úspěchy slavila produkce Brel–Vysockij–Kryl / Sólo pro tři, která si nedávno po deseti letech odbyla derniéru.

Osudová inspirace

Právě písně se staly pro Zusku jedním z jeho osudových inspiračních zdrojů a táhnou se jeho tvorbou jako červená nit, na jejímž pomyslném konci se ne náhodně ocitá Sólo pro nás dva. Pro tento celovečerní projekt si Zuska vybral folkově zabarvené písně Jaromíra Nohavici a Beaty Bocek, o víc než generaci mladší hudebnice. Tyto dva umělce spojuje Ostrava a Český Těšín, zpěv nejen v češtině, ale rovněž v polštině, nezaměnitelná poetika textů a melodická hudba protkaná emocemi. Sólo pro nás dva je tak kaleidoskopem pečlivě vybraných dvaceti pěti Nohavicových songů a patnácti skladeb Beaty Bocek včetně použitých nahrávek z live koncertů, které na sebe tematicky navazují nebo strategicky vytvářejí záměrný kontrast. Samotný název pak vyvolává další asociace, probleskují tu rozličné vztahy a situace (Zuska věnoval balet své manželce).

Jako první zní píseň Masopust a do sálu Nové scény se vnáší Nohavicův zlehčující nadhled zastírající jakoby mimochodem důležitost zdánlivě banálních sdělení, okamžiků, které zpěvák zažíval, sledoval, toleroval a s nimiž se můžeme v lecčems ztotožnit nebo jim oponovat. Nad scénou visí propriety, které v průběhu představení sjíždějí dolů a jež tanečníci ve svých variacích využívají. Zuska se v první půli večera zaměřil na texty, které jsou pro něho hlavním motivačním zdrojem pro pohybové ztvárnění, a hudba se ocitá až v druhém plánu. V některých momentech se choreograf drží slov až příliš těsně, když pantomimická gesta přesně imitují to, o čem se právě zpívá nebo mluví, což se jeví jako zhola zbytečné.

Když se v písni Never More (odkaz na slavnou báseň Edgara Alana Poea) zpívá o havranovi, sólista s vypreparovaným opeřencem opravdu tančí; v songu Myš si zase tanečnice nasazuje na hlavu velkou masku.

Zuska v první části inscenace zabarvuje do groteskní, parodické polohy i závažná témata, k čemuž ho navádí samotný charakter Nohavicových písní. Nicméně pokusy o humor občas váznou, zvláště když jsou vystavěny prvoplánově v lacinějším duchu.

Jindy se daří vystihnout vtipnou repliku v jemnějších témbrech – jako v Bláznivé Markétě, v níž vyniká nejen jistá technika na špičkách, ale i komediální talent Aliny Nanuové. Vtipná a vydařená je choreografie na píseň Až to se mnu sekne, kde si tanečník dle citovaného textu „obouvá černé papírové boty“, nad ním truchlí jeho choť. Zuska tady sype výborné nápady jeden za druhým. Ve skladbě Já si to pamatuju (kde si přijde na své pánské osazenstvo souboru) se naopak odkrývá ožehavá záležitost spolupráce s StB, ke které se Nohavica v roce 2006 přiznal v týdeníku Respekt.

Petr Zuska - Sólo pro nás dva.
Petr Zuska - Sólo pro nás dva.

Choreograf zahustil produkci množstvím dobrých postřehů, zdařilých okamžiků a s obdivuhodnou zručností vystavěl dramaturgický tah celé inscenace, do níž vkládá i další, odlehčenější skladby, a to Nohavicovy Lachtany nebo Ladovskou zimu. V nich se přiklání k polopatistickému vystižení žertů, pročež po jevišti přecházejí tanečníci s ploutvemi na nohou nebo jsou coby obrovské sněhové vločky navlečeni do kostýmů s bambulkami, jimiž rozmařile pohupují. Bylo by jistě možné tyto „až příliš lechtivé výstupy“ vynechat, ovšem při troše snahy lze v nich spatřovat i záměrné odbourání závažnosti předchozích sdělení.

V následující části inscenace se Petr Zuska uchýlil k niternějšímu, vážnějšímu pozastavení a vybral si skladby s trpkými texty. Jeviště je prázdné a jediný tanečník drží dvě bílé židle – zmizely postel, na níž se křepčilo, skříň, do níž se schovávalo, stůl, na němž tanečníci nesčíslněkrát prováděli některé přechody a prvky. Na vyprázdněném jevišti se obnažuje subtilita sdělení, do něhož se Zuska pouští. Vydává se na pospas divákům, odkrývá své touhy, trápení, zklamání i naději. Ještě více vás zasahuje hluboký, sytě znějící hlas Beaty Bocek a její hořce sladká slova, ještě více vás dojmou Nohavicovi Divocí koně, Zbloudilý koráb a finální Kometa.

Srdeční záležitost

Zuskův tvůrčí potenciál tkví ve výběru jednotlivých písní a schopnosti přenést poetiku textů do tanečního výrazu. Vyjímá se muzikalita a neskrývá se obdiv k Jiřímu Kyliánovi. U něho se Zuska poučil, jak vnímat prostor, jak pracovat s nasvícením, inspiroval se jeho tanečními vazbami a frázováním pohybu, kdy tanečníci a tanečnice pronikají na scénu s jakýmsi mlžným tajemstvím, ženskou svůdností a mužnou dynamikou. Sólo pro nás dva tak doslova zahlcuje proměnlivými pohybovými impulzy, jež se přes sebe přelévají. Vzhledem k více než půldruhahodinové stopáži si ovšem nelze nevšimnout velkého množství grands jetés a častého opakování některých vazeb.

Sólo pro nás dva uzavírá Zuskovo umělecké vedení baletu ND, které od září přebírá Filip Barankiewicz. V obou obsazeních se vystřídá šestnáct výtečných, zapálených a talentovaných tanečníků. A díky nim není pochyb, že Petr Zuska do své rozlučky vložil kus svého srdce...

Sólo pro nás dva

Námět, choreografie, režie: Petr Zuska

Hudba a text: Jaromír Nohavica, Beata Bocek

Balet ND Praha, premiéra 15. června

Lucie Dercsényiová, taneční kritička
  • 0Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz