18. února 2017 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Ticho, nahrává se! Divadlo rozpoutává masakr v protektorátním rozhlase

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Divadelní představení Ticho, nahrává se! | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Divadelní představení Ticho, nahrává se! | foto: Tygr v tísni

„Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.“ Tato slova nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse si zvolil pražský divadelní soubor Tygr v tísni za motto svého nového kusu Ticho, nahrává se!. Vrací se v něm do doby válečného protektorátu.

V České televize právě běžící seriál Bohéma, napsaný scenáristkou Terezou Brdečkovou, režírovaný Robertem Sedláčkem a inspirovaný osudy některých filmových herců v období protektorátu i v letech po něm, je novou příležitostí k diskusím. Spolu s nedávným výročím anticharty se zde opět nabízejí otázky o míře a povaze kolaborace populárních umělců tváří v tvář nátlaku totalitaristického režimu. Představení Tygra v tísni Ticho, nahrává se! je v této věci co do možného ohlasu a dosahu skromným podotknutím. Už proto, že pražská Vila Štvanice, kde soubor působí, je prostorem pro menší divadla, pro komorní produkce na rozhraní alternativy a „běžných“ scén.

Marie Nováková a Zuzana Burianová se při přípravě své inscenace inspirovaly osudy několika reálných osob, jež za Protektorátu Čechy a Morava účinkovaly v Českém rozhlase. Autorky využívaly i dobové dokumenty, které do textu zakomponovaly. Někdo bezostyšně kolaboroval, někdo se koupit nenechal, pořádně však zaplatili všichni – ať už za války, či po ní. Tak například rozhlasový i píšící reportér Franta Kocourek se ke spolupráci s nacisty nezavázal a skončil v Osvětimi, kde v květnu 1942 zemřel. Zdena Kavková Innemanová, žena filmového režiséra Innemana, byla v éře němého filmu tuzemskou hereckou hvězdou. Za války natáčela rozhlasové propagandistické skeče a stala se konfidentkou gestapa. Po válce vyfasovala patnáct let žaláře. Alois Kříž se v protektorátním rozhlase prodral do důležitých funkcí, podílel se na antisemitských přednáškách a také na propagandistických skečích. V roce 1947 byl popraven.

Od grotesky až po patetické okamžiky

To jsou tři z figur, jimiž herecké kvarteto Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček zalidňuje nevelké jeviště ve Vile Štvanice, jemuž dal scénograf Ján Tereba podobu potemnělého rozhlasového studia, a režisérka Zuzana Burianová ten prostor invenčně využívá, i díky plastizujícímu světelnému designu Jana Tichého. Herci hbitě přecházejí z postavy do postavy, protože to umožňuje skladba představení – sled více či méně uzavřených scén, fragmentarizovaný pohyb vpřed, kdy hybatelem je postupující protektorátní čas.

Některé ty postavy jsou epizodické, některé páteřní, procházejí oním rozkouskovaným dějem: kupříkladu Lojza, což je volný obraz zmíněného Aloise Kříže, nebo Čeněk – ten odkazuje k herci Čeňku Šléglovi. Epizody tvůrci rozprostřeli od grotesky přes pěvecká čísla až k dramatickým výjevům s patetickými okamžiky. Sto minut hraných bez přestávky je co do rytmizace a energie představení na hraně. Jednak kvůli fragmentarizovanému vyprávění jako takovému, jednak si nelze nevšimnout, že epizody dost velkou část inscenace postupují protektorátní érou volně, ale v poslední třetině počne vyprávění „listovat“ válečnou dobou uspěchaně. Klade to tím větší nároky na herecké výkony, které by dramaturgické mezery a přeskoky předlohy kompenzovaly, případně zaretušovaly. Zmíněné herecké kvarteto v tom při premiéře odvedlo oddaný výkon, prodalo předlohu v jejím možném potenciálu (nicméně za speciální pozornost podle mě stojí Kateřina Císařová, posluchačka třetího ročníku herectví alternativního a loutkového divadla na DAMU, která s výstižností téměř pudovou vtiskla postavě Zdeny Innemanové dimenzi zkušené a zhrzené ženy, jež už fatálně sází na jednu kartu.)

Divadelní představení Ticho, nahrává se!
Divadelní představení Ticho, nahrává se!

Ticho, nahrává se! nepřidává k tematice protektorátu a kolaborace nic faktograficky nebo noeticky objevného. Je to variace na dané téma, ale variace velmi slušná ve dvojím smyslu: jak v estetice ztvárnění, tak v etice vyznění. Nic nerelativizuje, srandou přítomnou v nejedné scéně nemizí sevřenost a úzkost, v nichž se to vše děje. Vzhledem k „jednotnému“ věku herců (dvacátníci) inscenace vyznívá jako generační pohled, který se k bolavé minulosti vrací uvolněně, nikoliv však bezstarostně. Dilemata, jimiž procházejí postavy v Ticho, nahrává se!, nejsou mrtvá, byť nám tady a teď nejsou pokládána na stůl v drastické dichotomii život, anebo smrt.

Marie Nováková a Zuzana Burianová: Ticho, nahrává se!

Režie: Zuzana Burianová

Scénografie: Ján Tereba

Kostýmy: Paulína Bočková

Tygr v tísni Praha, premiéra 14. 1.

  • 0Diskuse