Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

S profesorem Císařem odchází část paměti českého poválečného divadla i člověk, který mu rozuměl

Jan Císař foto:  Viktor Chlad, MAFRA

Původní zpráva
PRAHA - Přednášel na DAMU, psal a stále si udržoval přehled o tom, co nového se děje, jaké nové talenty divadlo vypustilo do světa. Pravidelně navštěvoval divadla, doprovázený svou milovanou ženou Mirkou, v níž měl i výbornou partnerku do diskuse o právě zhlédnutém.
  18:22

Ve věku 89 let zemřel divadelní teoretik a učitel Jan Císař, přispěl k rozvoji české kultury

Zachoval si dychtivost, stále ještě se uměl nadchnout a to je po tolika letech v oboru inspirující. Když ho něco zaujalo, hned jsme se domlouvali, že by napsal, a vždy objevil zajímavý úhel pohledu. Uměl se přiblížit mladým tvůrcům, měl o ně zájem, upřímně jim fandil a také pro něj jejich práce byla vždy zajímavým studijním materiálem. Měl také výborný smysl pro humor.

Uměl vidět v souvislostech

Jan Císař měl nejenom zkušenosti, ale také skvělou erudici, byl brilantní teoretik a vždy uměl odpovědět i na tu sebezapeklitější otázku. V jeho textech, ať to byly studie, kritiky, knihy, či skripta, je zřetelné, jak podstatná je pro pochopení současnosti a jejích slepých uliček znalost souvislostí. Dokladem jsou jeho několikadílné Přehledy dějin českého divadla, přesné a lapidární, jimž nechybí osobní pohled na zákonitosti vývoje, nebo dvojí vydání výtečné teoretické práce Člověk v situaci, která reflektuje proměny inscenační praxe posledních desetiletí.

Císařův přístup vycházel vždy z premisy, že divadlo je nutné včlenit do historicko-společenského i a filozofického kontextu. Taková je poslední Císařova kniha studií s názvem Česká divadelní tradice: mýtus, nebo živá skutečnost a zabývá se dvěma velkými tématy – Národním divadlem a současnou činohrou. Autor zde vřazuje problematiku ND do evropského kontextu a připomíná vznik této idey v Německu o století dřív. „My jsme pracně po více než sto letech postavili Národní divadlo, když už ani nemohlo plnit funkce, pro které bylo vymyšleno, poněvadž se tam ze všech stran draly nejrůznější směry,“ připomíná. Velmi obdivoval Alfréda Radoka, také Jana Grossmana a další jeho láskou byli „pánové ze Semaforu“ Jiří Suchý a Jiří Šlitr.

Kromě teorie měl Jan Císař také jednu velkou vášeň – amatérské divadlo, kterému propadl už úvodem 70. let. Zpočátku je nebral příliš vážně, ale doba byla zlá a „neměl do čeho píchnout“. Tehdy mu z Amatérské scény nabídli, zda nechce sledovat Jiráskův Hronov. Což učinil, ale držel si „dištanc“, přesvědčil ho až festival v Písku, který se posunul k tvorbě blízké progresivním studiovým divadlům. Pak „Amatérku“ převzal Pavel Bošek, udělal z ní kvalitní časopis a Jan Císař se stal jejím stěžejním autorem. Mezi ochotníky byl brzo autoritou, a to nejenom pro své psaní, ale i díky pravidelné účasti na přehlídkách. Takže byl u toho, když mezi amatéry v 80. letech sílila linie postmoderního divadla a objevovaly se soubory, které předjímaly to, čím nás pak zahrnula 90. léta. „Když jsem viděl v Poděbradech v sále místní záložny Léblova Vonneguta, pochopil jsem, že je tady kvalitativní skok. Amatéři měli jednu výhodu: když bylo nejhůř, tak se rozešli, přeskupili a šli jinam,“ vzpomínal v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Na počátku bylo nadšení

Profesní osudy Jana Císaře odrážejí i peripetie doby, v níž studoval. Je rodákem z Hradce Králové, a jak sám říká, pochází ze středostavovské rodiny. Na studenta gymnázia udělala velký dojem Radokova Veselá vdova, připadala mu jako zázrak na jevišti. To už chodil do divadla pravidelně a hrál i ochotnické divadlo – s Luďkem Munzarem a Ivanem Palcem. Pak ho jeho profesor doporučil do redakce místních novin, kam začal psát kritiky pod pseudonymem. „Mám to schované, ale musím říct, že jsou to často blbosti. Ale bylo v tom nadšení. Hlavní přínos ale pro mě spočíval v jiné věci – zjistil jsem, že mě baví ze všeho nejvíc přemýšlet o divadle.“

Zemřel uznávaný filmový publicista Jan Foll. Bylo mu 70 let

Po absolvování divadelní vědy na DAMU se specializoval na českou a slovenskou divadelní kritiku a počítal, že zůstane na vysoké škole. Bylo po aspirantuře a mladý kritik mašíroval jako dramaturg do Vesnického divadla. V šedesátém roce ho přitáhli spolužáci Jaroslav Vostrý a Milan Lukeš do časopisu Divadlo, za tři roky odtud odešel vést Divadelní noviny. Za něj se rozšířily o přídomek filmové a náklad dosáhl 25 tisíc výtisků. Jak říkal, šlo by to ještě dál, ale už nedostali příděl papíru, což bylo jednou z absurdit režimu.

V roce 1965 odešel jako pedagog na DAMU, kde se o rok později habilitoval prací Divadla, která našla svou dobu. Za dva roky byl zvolen děkanem, ale nastoupil až v roce 1970, vydržel ve funkci dva roky a sám odešel, byla to komplikovaná a zlá doba, a i když se podařilo některé pedagogy uchránit od vyhazovu, tlaky byly čím dál větší a Jan Císař přiznal, že už je nezvládal. „Rozhodl jsem se, že už nebudu vystrkovat hlavu a budu se věnovat učení,“ řekl v rozhovoru pro Divadelní noviny. Tento postoj pro něj také znamenal, jak již bylo zmíněno, že více přilnul k amatérům. V 80. letech pak ještě působil jako dramaturg v Národním divadle, ale již předtím počátkem sedmdesátých let krátce pracoval v regionálních divadlech.

V roce 1985 byl na DAMU jmenován profesorem a postupně vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a pak katedru teorie a kritiky. Moc se mi líbil závěr rozsáhlého rozhovoru, který vedl před pěti lety s Vladimírem Hulcem v Divadelních novinách, v němž tak výstižně pojmenovává své krédo; při čtení těchto vět ho znovu vidím před sebou a těším se z jeho sebeironie: „Jsem rád, že jsem se celoživotně mohl zabývat divadlem, které mne k sobě v určitou dobu přitáhlo a už nepustilo. Snažil jsem se vždycky pochopit a pojmenovat principy a postupy, skrze něž se dobírá své komunikace s divákem. A dělám to stále – i dnes. Ve svém pokročilém věku a při postupném blbnutí.“

S profesorem Janem Císařem odchází část paměti českého poválečného divadla, člověk, který mu výtečně rozuměl a uměl ho pronikavě analyzovat. I proto, že divadlo měl prostě rád a uměl se z něj těšit.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...