30. listopadu 2011 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Santiniho jazyk: sdělí televize univerzální větu?

Poselství z minulosti. Santini se nám něco snaží říct, ale, u všech svatých, co? (Petra Molnárová a David Švehlík)  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Poselství z minulosti. Santini se nám něco snaží říct, ale, u všech svatých, co? (Petra Molnárová a David Švehlík) | foto: ČT

Česká televize tuto neděli uvede adaptaci úspěšného románu Miloše Urbana Santiniho jazyk. Reklamní textař v ní luští tajemství zašifrovaných vzkazů geniálního barokního architekta.

Bizarní vraždy, tajuplná poselství z minulosti, okultní nauky, tajná spolčení a neodmyslitelný milostný motiv - tohle všechno čtenáři i diváci dobře znají z děl, u nichž jedinou autorskou ambicí je dobrá prodejnost. A té se dosahuje poměrně snadno, neboť jde o motivy, jež nějakým způsobem lákají většinu lidí. Včetně nadaných spisovatelů, kteří se pak pokoušejí pokleslé nástroje uchopit po svém a přinést jejich prostřednictvím nějaká skutečná sdělení. Tak tomu je i s románem Miloše Urbana Santiniho jazyk, jehož čtenář s autorem může sdílet provinilé potěšení z pokleslosti a zároveň podnikat výlety do nejvyšších pater umění a nadpozemských pravd.

Není sporu o tom, že televize veřejné služby by pokud možno měla usilovat o adaptace těch nejzajímavějších děl současné literatury. Rozhodně je to užitečnější než nechat mladé filmaře vyprazdňovat Čapkovy kapsy. Se současnou literaturou, a konkrétně s tvorbou Miloše Urbana, je to ovšem tak, že se adaptování, a zvlášť tomu televiznímu, v některých ohledech dost vzpírá. Vesmír Miloše Urbana je totiž plný naschválů, na něž musí čtenář přistoupit - je to svět, kde jsou postavy vtlačovány do bizarních formiček, které jim autor potměšile uchystal. Reklamní pragmatiky donutí hovořit plynně latinsky, hloubat o křesťanské mystice, kabale a numerologii, absolvovat historické exkurzy -nebo hledat „univerzální větu“, která by údajně byla sloganem k nezaplacení, protože by prodala jakékoliv zboží. Větu, o níž nakonec i šéf agentury, řečený Kňour, uvěří, že ji lze najít ve vzkazech zakomponovaných do sakrální architektury zbožného Jana Blažeje Santiniho.

Adaptaci knihy Miloše Urbana Santiniho jazyk uvede Česká televize.

Tady to začíná. David Švehlík a Viktor Preiss v adaptaci Urbanova románu Santiniho jazyk.

To, co je v knize provokativní, nadsazenou, jaksi bez diskuse nereálnou, ale přece ústrojně zapojenou konstrukcí, v televizní adaptaci ztrácí vše kromě své nereálnosti. A podobných ochuzení kromě tohoto zásadního je samozřejmě více. Postavy jsou zploštělejší, mnohé motivy okleštěnější, než by bylo zdrávo, nemluvě o tom, co muselo být vypuštěno, aby mohla film před desátou večerní bez újmy sledovat školou povinná mládež. Zůstává kostra děje, která není ani v předloze úplně nejsilnější.

Hoďte mi tam ty vokály

Na druhé straně je pravda, že adaptace disponuje možnostmi, které kniha postrádá: zejména může skutečně předestřít obraz skvostné Santiniho architektury, dosvědčit hru světla a kouzlo prostoru, které na postavy tak silně doléhá. Škoda že v těchto okamžicích pravidelně spustí „duchovní“ hudební motiv s táhlými vokály, který má zřejmě mystičnost zážitku patřičně osolit.

Vizuální stránka filmu nicméně patří k jeho kladům a přesahuje televizní standard. „Tajuplných“ momentů, v nichž snímek výrazně připomíná nedělní pohádku, je naštěstí jen pár.

Santiniho jazyk

Scénář: Miloš Urban a Tomáš Končinský
Režie: Jiří Strach Hrají: David Švehlík, Martin Stropnický a další
Vysílá ČT1 4. 12. od 20 hodin

Jan Blažej Santini silně prožíval kult Jana Nepomuckého: symbol mlčícího jazyka pro něj byl (zejména v Urbanově interpretaci) velmi zásadní. A myšlenka, že právě v dnešním ukřičeném světě marketingových manipulací má možná mlčení tu největší hodnotu, rozhodně stojí za zapamatování. Nabízí se ovšem také její pokračování - nemělo by třeba i televizní médium „mlčet“ a přestat se sápat po tématech, která nedokáže přesvědčivě sdělit?

Odpověď není po zhlédnutí Santiniho jazyka jednoznačná. Přiměje-li tento film někoho k zájmu o Santiniho nebo o Urbana, je to dobře. Jako samostatně stojící dílo je ovšem problematický. Dvojsečné je i zařazení Santiniho jazyka po právě skončené repríze trilogie Ďáblova lest. Diváci, jimž se Ďáblova lest líbila, budou s velkou pravděpodobností ze Santiniho jazyka dost zklamaní. Ti ostatní mohou zase předem nabýt dojmu, že je v neděli čeká podobná bezobsažná slátanina jako po tři neděle předchozí. A to by bylo vůči tomuto pokusu přece jen nespravedlivé.

Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky