12. května 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Sklepní hodinka s klaunem Hansem. Fanoušci Heinricha Bölla se mohou cítit ochuzeni

Provokatér. Šimon Krupa coby Hans Schnier. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Provokatér. Šimon Krupa coby Hans Schnier. | foto: RUBÍN

PRAHA Monodrama Klaunovy názory podle slavné prózy Heinricha Bölla hraje v pražském A studiu Rubín přední člen ostravské Arény Šimon Krupa, autorkou dramatizace i režisérkou projektu je Lucie Ferenzová.

Kniha vzbudila v době svého vzniku (1963) značný rozruch, přes vnitřní monolog klauna byl diagnostikován duch Německé spolkové republiky raných šedesátých let, nenápadně „parazitující“ na privátních problémech hlavní postavy, klauna Hanse Schniera.

Hlavní hrdina románu se svým životním postojem distancuje od rodičů, kteří jsou úspěšní, i když jejich minulost byla do jisté míry spjata s nacionálním socialismem, klaun Hans se pokouší žít autentičtěji, jde to však ztuha.

Politicko-společenský rozměr předlohy novinka Rubínu postrádá, těžko však odhadovat, zda by pochybnosti o kumštýřském potenciálu a neúspěšnost ve vztazích k nejbližším, což jsou osobní problémy reprodukčního umělce-baviče Hanse, šlo prolnout s reflexí stavu společnosti teď a tady (o aktuálních německých reáliích by nemělo smysl hrát).

Vybraně rozmarný dojem

Inscenace opět nastoluje mnohokrát formulovanou otázku, zda je nutné, aby jevištní zpracování literární předlohy nutně vystihovalo její étos i záměr. Šimon Krupa ovšem ve významově poněkud okleštěném tvaru zaujme citlivou a zároveň brilantní kreací.

Jeho klaun si rozumí s publikem, komunikuje s ním nenásilně, drobnými změnami gest či tónu řeči dokáže vyvolat iluzi dialogu (s partnerkou, otcem, přítelem). S publikem se vítá, hned v počátku několikrát „opravuje“ svůj výstup včetně pojmenování lokace: „Navíc tohle není hotelový pokoj, ale byt, co mi koupil dědeček.“ V růžovofialovém oblečení – tyto odstíny nabízejí kalhoty, svetr i sako – budí dojem vybraně rozmarný, nebojí se pádů ani uklouznutí na rozlité kokakole, malý prostor Rubínu fyzickými akcemi značně dynamizuje. Líčí na přeskáčku svůj skončený vztah s partnerkou Marií, důležitou roli v této evokaci má hra Člověče, nezlob se!, pro mnohé symbol nudy.

Hans se pouští i do provokativně náboženských reflexí, také však připomíná hlad, který jako dítě míval; ne snad že by jeho rodiče byli chudí, ale vyznávali zdravý životní styl a s ním spjaté dietetické předpisy. Vyrovnává se i s kritikou, která není k jeho vystoupením právě vlídná a s níž ho seznamuje jeho otec.

Lehce ochuzený Böll

Krupa má intuitivní smysl pro timing i změny nálad, nemyslím, že by všechno v jeho úctyhodné kreaci bylo jenom nacvičeno. Ve skromné komorní inscenaci dojde občas na promítání kreseb připomínajících dětskou tvorbu, také na hudební podkres, z něhož se překvapivě ozve třeba Kate Bushová.

I když případní příznivci Böllova románu, kteří zavítají do Rubínu, se budou cítit patrně poněkud ochuzeni, některá existenciální témata jsou v inscenaci předestřena dostatečně sugestivně.

Lucie Ferenzová podle románu Heinricha Bölla: Klaunovy názory

Překlad: Vladimír Kafka

Režie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpkovič

A studio Rubín, premiéra 12. 4. (psáno z reprízy 14. 4.)

Jan Kerbr, divadelní kritik

Najdete na Lidovky.cz