Ackerovi se produkčně po bok postavili Timur Bekmambetov a Tim Burton. První z nich se dostal prostřednictvím ruských hitů Noční, respektive Denní hlídka do Hollywoodu. Druhý je legendou klasické animace a v americké továrně na sny si dokázal vyvzdorovat relativní uměleckou nezávislost, sahající od prvních Batmanů až po nedávný krvák Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Chtělo by se říct, že Ackerovi první jmenovaný vdechl do vínku cit pro velkolepě vypadající akci a druhý zase jedinečnou výtvarnou vizi, čerpající i přes počítačové zpracování ze světa tradičních loutek, ale obojí autor "Devítky" prokázal už v původním dílku.
Jeho děj celovečerní Číslo 9 kopíruje. V postapokalyptickém světě se pytlovinový panáček s číslem 9 na zádech snaží ochránit hrstku svých podobně vypadajících bližních před mechanickým monstrem v podobě kočky. Novější film však zápletku rozkrývá do šířky. Jsme svědky Devítkova zrození i toho, jak mu při setkání s děsivou Šelmou zachrání život vynalézavý Dvojka. Devítka se ocitne v komunitě, jíž za pomoci tupého Osmičky velí autoritářský Jednička. Nováček dá ve snaze vyrvat svého zachránce ze spárů Šelmy do pohybu daleko mocnější monstrum, ale zároveň přinese naději na vysvobození z podzemního přežívání.
Číslo 9 staví na spoustě povědomých motivů. Jeho originalita spočívá v tom, jak je dokáže spojit dohromady a jak nezaměnitelnou výtvarnou podobu jim dá. Animovanou metaforou života v područí byla například orwellowská Farma zvířat, nehrané sekvence využívalo filmové zpodobnění The Wall od Pink Floyd. Acker však sahá daleko dále. Pomocí stylizované dokumentární stopáže vytváří děsivou paralelu k Německu 2. světové války, kdyby skončila zničením lidstva. Povědomé záběry dýmajících fabrik, lánů ostnatého drátu a černých insignií na rudobílém plátně vyvolávají děs odkudsi ze zátylku, zatímco akční scény s nelítostnými zabijáckými stroji působí přímo na první signální.
Hodnocení LN5 / 5 9 (Číslo 9) |
Po vizuální stránce film nemá chybu. Každá z "postav" má nejen vlastní "obleček", ale i mimiku a gestiku. Do detailů jsou vypiplané všechny prvky, od zbraní v podobě rybářských háčků přes zoomorfní stroje až po vitráže ve vybombardovaném kostele. Číslo 9 rozhodně není pro malé děti, ale diváky od třinácti do nekonečna by mělo uhranout. I se svou skromnou stopáží se zdá být epičtější než celý Pán prstenů, jinak další příběh o vítězství Dobra nad Zlem, kde se maličcí pomocí artefaktu vzepřou monstrům.
Svou akcí strhuje více než poslední dva díly Terminátora - ságy, která souboj Dobra a Zla převedla na válku lidí se stroji. Ackerův film z obou zdrojů opět nepokrytě cituje; z prvního spíš co do myšlenky, jakkoliv archetypální, z druhého v konkrétních detailech, jako jsou rudé oči kybernetických nepřátel.
Největší díru do srdcí publika však Číslo 9 nakonec udělá humanistickým poselstvím. Přestože lze do snímku promítat tradiční, až konzervativní schémata, jeho obsahem není žádná ideologie, nýbrž "čistá" víra v hodnotu lidské duše. Ne náhodou se ve filmu mihne vizuální připomínka brány do Osvětimi. Závěrečná scéna staví kdysi nelidsky používaná čísla, přiřazená zde "hrdinům" filmu, na roveň skutečným lidským jménům.
