Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Zakázaná Kubišová a ti další. Vychází reedice legendárního alba z doby, kdy nemohli zpívat

Kultura

  5:00
PRAHA - Album Zakázaní zpěváci druhé kultury, které právě vychází v reedici nakladatelství Galén, patří mezi skutečné legendy české nonkonformní kultury normalizačního období. Sešli se na něm zástupci tří do té doby oddělených hudebních scén, kteří by se za normálních okolností nejspíš nepotkali.

Marta Kubišová foto: Petr KozlíkLidovky.cz

VIDEO: Modlitba pro Martu i s dětským sborem. Kubišová pro film Havel nazpívala slavnou píseň znovu

Zakázané zpěváky druhé kultury vydalo nejprve v roce 1978 švédské vydavatelství Oktober. Ke kouzelným paradoxům doby patří, že onen říjen v jeho názvu byl ten sovětský revoluční a vydavatelství bylo krajně levicové, byť se hlásilo spíše k maoismu než k leninské cestě do komunistického ráje. Přitom uvedlo na albu šest zpěváků, kteří právě pod knutou režimu, hlásícímu se k odkazu „Velkého října“, žili a většinu z nich týž režim donutil k emigraci do takzvané „kapitalistické ciziny“.

Natáčení inicioval Jiří Pallas, ve Švédsku žijící impresário někdejšího českého písničkářského sdružení Šafrán, se svou ženou Jitkou. Na své značce Šafrán ’78 pak v Uppsale toto album v roce 1982 vydal ve druhé edici. Právě Pallas coby významný aktivista českého kulturního exilu vybavil dva sportovní novináře Jörgena Widsella a Roberta Aschberga, kteří měli oficiálně namířeno do Prahy na mistrovství světa v ledním hokeji, nahrávacím magnetofonem a adresami zpěváků, jejichž nahrávky bylo potřeba natočit. Konspirace kupodivu proběhla úspěšně a oba Švédové propašovali na svobodu nahrávky, z nichž pak bylo vybráno patnáct písní pro ono legendární album.

Album na jednu platformu svedlo zástupce tří hudebních scén, které vlastně spojovala jen nepřízeň režimu. Nejviditelnější osobností byla Marta Kubišová, jejíž příspěvky jsou z dnešního pohledu také nejpozoruhodnější, nejcennější součástí alba. Jedná se totiž o jediné zpěvaččiny studiové snímky, které vznikly mezi lety 1970 a 1989, tedy v období naprostého zákazu její umělecké činnosti.

Statečná žena, která šířila dobro, řekla o Fischerové Kubišová. Na herečku vzpomají její kolegové s láskou

Písně s Martou Kubišovou album rámují. Na úplný úvod bez doprovodu (podobně jako při demonstracích během Sametové revoluce) Kubišová cituje nejznámější pasáž Modlitby pro Martu. Následující tři písně a dvě, kterými se album uzavírá, jsou moravské lidové ze sbírky Františka Sušila, které pro tento účel vybral Jaroslav Hutka, písně upravil a zpěvačku také doprovází na kytaru.

Je to úplně jiná Kubišová, než jakou známe z nahrávek ze 60. let i z období její „druhé kariéry“ po roce 1990. Zatímco se ve svých popových, soulových nebo částečně rockových nahrávkách zpěvačka opírá o mohutný zvuk orchestru nebo šíře obsazené skupiny, nahota jednoduchého doprovodu akustické kytary a podstata lidového textu většinou s existenciálním obsahem Kubišovou nutí k výrazové prostotě, ale zároveň hlubokému ponoru do písně. Přinejmenším Kříž, Starala se máti má a Pijan Vajda rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Marta Kubišová kdy nazpívala, a je velká škoda, že se na tento výraz, byť třeba jen v nějakém vedlejším projektu, nepokusila nikdy navázat.

Folkovou hudební scénu, která v době nahrávání alba zrovna přecházela ze stadia režimem ještě tu a tam trpěného zlobivého dítěte do polohy zakázaného ovoce, určeného k Asanaci (jak se jmenovala estébácká akce, nutící k emigraci řadu nepohodlných osobností), zastupovali protagonisté zmíněného volného písničkářského sdružení Šafrán Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák a Vladimír Veit. Prvně jmenovaný má na albu mimo jiné dvě ze svých nejznámějších písní Havlíčku, Havle a Litvínov (na hudbu s Šafránem úzce spolupracujícího klasického kytaristy Štěpána Raka). Třešňák přispěl jen jedním songem, zato jednou z opravdových bohatě obrazných perel svého repertoáru Tovaryš pátera Koniáše.

Třetí muzikantský okruh, který švédští nahrávači podchytili, je underground. Písničkáři Charlie Soukup a Svatopluk Karásek snad nikdy, až do svých buď občasných (Soukup) nebo trvalých návratů z emigrace po roce 1989 neodehráli jediný oficiální koncert a nevydali v Československu jedinou nahrávku u státních vydavatelství. Přesto jejich písně, zvláště pak v případě biblických podobenství Svatopluka Karáska posunutých do polohy protestsongu, se sofistikovanějšími výrazovými polohami ostatních přispěvatelů výborně koexistují.

Na titulu alba vidíme zdánlivě idylickou fotografii Karlova mostu, pod nímž je několik lodiček s lidmi. Nejde tu o letní nedělní pohodu: i takhle se v době nesvobody musely realizovat improvizované koncerty. V tomto případě Vlastimila Třešňáka v červnu 1978.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!