31. ledna 2007 8:51 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Zemřela spisovatelka Iva Hercíková

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 18Diskuse
Spisovatelka Eva Hercíková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spisovatelka Eva Hercíková. | foto: Štěrba Martin ČTK

PRAHA Autorka spousty bestselerů, dvaadvaceti románů a novel, několika scénářů, televizních i rozhlasových her spáchala sebevraždu.

Dobrovolně ukončila svůj život prozaička Iva Hercíková. Zemřela v sobotu 27. ledna v Praze ve věku 71 let. Zprávu o úmrtí včera oznámilo nakladatelství Motto, policie později potvrdila informace o sebevraždě.

Iva Hercíková zaznamenala největší úspěch s knihou Pět holek na krku, kterou v roce 1967 zfilmoval Evald Schorm. Podle jejího scénáře taktéž vznikl film Šance, jehož hlavní role ztvárnili Josef Abrhám a Jiřina Třebická.

Narodila se 2. listopadu 1935 v Pardubicích do rodiny bankovního úředníka. Po maturitě na libereckém gymnáziu studovala dramaturgii na DAMU. Psala náměty pro kreslené filmy a poté také pro televizi. Vedle toho publikovala v Kulturní tvorbě, Literárních novinách, Divadle a Divadelních novinách.

V letech 1960–1964 pracovala v divadelní redakci agentury Dilia. Tehdy rovněž vydala knihu o pražských divadlech malých forem Začalo to Redutou (1964). V letech 1981–1986 vedla rubriku Povídání o psaní v časopise Pionýr.

Knižně debutovala již zmíněným titulem Pět holek na krku (1966). Dále publikovala kupříkladu povídku Johana (1980), popisující mládí Karoliny Světlé, kterou navázala na tvorbu dívčích příběhů, jakými byly Jsem nebe (1971, zfilmováno Janem Kačerem) či Andersenka (1978). Později se prozaička posunula ke komorním příběhům pro dospělé, přičemž s výjimkou novely Lékař duší a zvířat zůstávala u ženských hrdinek – ať už se jedná o Plástev medu (1976) či Dvakrát do stejné řeky (1977).

Jejím prvním manželem byl dramaturg a později ředitel Státního divadelního studia Miloš Hercík, druhým spisovatel J. R. Pick. Se svým třetím manželem Františkem Němcem odešla v roce 1986 přes Německo do USA, kde žila nejprve na Floridě, později v New Yorku na Manhattanu. Dál ale psala česky a také se nikdy nevzdala českého občanství.

Proniknout do amerického literárního byznysu se jí nepodařilo, ač se jí v New Yorku ujali přátelé a překládali její romány i povídky.

„Amerika byla pro mne velkou zkušeností, ale vždycky jsem toužila vrátit se domů. Sametová revoluce v roce 1989 v Československu jako kdyby spadla z nebe. Jak jen to bylo možné, hned jsem začala jezdit do Prahy. V roce 2001 jsem se konečně přestěhovala,“ shrnula v jednom z rozhovorů spisovatelka, která pak střídala Prahu s Harrachovem.

Když se ohlédla zpět, byla vlastně ráda za to, co zažila. „Knížky ani život přepsat nemůžete,“ dodala.

Také jako vzpouru proti americkému puritanismu Hercíková napsala možná svůj nejúspěšnější román Hester aneb O čem žení sní (1995) o erotickém vzplanutí ženy středního věku. Přesto se bránila označování za erotickou spisovatelku, stejně jako kategorii „literatura pro ženy“. Prý psala sice především o ženách, ale nejen pro ženy.

Publikovala další knihy, v nichž se opět věnovala partnerským vztahům. Vedle Hester největší úspěch zaznamenala Klára, holub růžový (1996) či pokračování úspěšného debutu Pět holek na krku po třiceti letech (2004). V roce 1992 vydala rovněž tragický příběh z posrpnového režimu s názvem Domů. Poslední knihou je loňský titul Možná ho najdeš na ulici.

Dále je Iva Hercíková autorkou scénářů pro televizní filmy Osm hodin vlakem, Slůňata, Vyhnanství, Vesuv, Druhá láska, Čekání, Dvakrát do stejné řeky, Sova sídlí v dutém stromu či Jak namalovat ptáčka. V roce 2002 napsala s Petrem Jandou taktéž libreto k muzikálu Olympic.

kul, čtk, Lidové noviny
  • 18Diskuse

Najdete na Lidovky.cz