VĚDNOHUBKY
Injekce u zubaře není příjemná záležitost. A člověka neuklidní ani fakt, že ji dostává proti bolesti. Zanedlouho by mohlo dojít k významné změně. Místo jehly budou stomatologové tišit bolest sprejem nebo kapkami do nosu. Vědci totiž zjistili, že anestetikum s názvem lidokain proniká podél nervů v nosní dutině přímo k mozku. Dokáže tak zabrat dvacetkrát rychleji, než když se vstříkne do krve.
Nutno dodat, že lidokain se používá v zubařské ordinaci už nyní, ale zatím jako přípravek pro znecitlivění místa, kde bude lékař vrtat nebo trhat zub.
Pokusy v laboratoři minnesotské Regions Hospital v Saint Paulu ukázaly, že lidokain vstříknutý do nosu ovlivňuje nervy zodpovědné za bolest zubů, čelistí a oblasti kolem úst. Jak uvádí William Frey II v článku uveřejněném v časopise Molecular Pharmaceutics, může tento objev otevřít cestu k nové generaci léků nejen pro stomatologii, ale rovněž pro léčbu migrény, zánětu trojklaného nervu a dalších bolestivých stavů v oblasti obličeje.
Mohou být cigaretové nedopalky nějakým způsobem užitečné? Taková otázka stála na začátku výzkumu čínského vědce Ťün Čaa ze Sien Ťiao-tchungské univerzity. Společně se svým týmem se na všudypřítomný odpad podíval jako na materiál vhodný k recyklaci. Daly by se vajgly využívat podobně jako starý papír, sklo nebo plastické hmoty?
Studie čínských vědců odhalila nečekané možnosti pro všudypřítomné nedopalky. Analýza ukázala, že obsahují látky schopné ochránit ocelové konstrukce před zrezivěním. Jak uvádí v článku otištěném v časopisu Industrial and Engineering Chemistry Research, rozmíchali nedopalky v destilované vodě a nechali 24 hodin louhovat. Pak povrch oceli očistili brusným papírem, zahřáli na 90 stupňů Celsia a potřeli zmíněnou břečkou. Vědci vyzkoušeli tento postup na oceli běžně používané pro těžní věže, takže potenciálních zájemců o tento způsob ochrany bude zřejmě více než dost. Badatelé odhadují, že ročně kuřáci na celém světě „vyrobí“ čtyři a půl trilionu vajglů. Jejich recyklace bude ale možná menším problémem než shromažďování nedopalků na sběrných místech, aby se daly využít.
Třesu se, tedy jsem. Tak by se dal parafrázovat závěr studie o tropické žábě listovnici červenooké Agalychnis callidryas. Tento obojživelník dorůstající délky okolo sedmi centimetrů se v hustém a tmavém porostu jihoamerických pralesů doslova ztrácí. Proto spolu běžně samci a samičky komunikují chvěním celého těla. Vibracemi se informují o svém postavení ve srovnání s ostatními jedinci svého druhu.
Nyní vědci z Boston University zjistili, že samečci listovnice červenooké si navíc předávají také informace o své velikosti. Jako komunikační prostředek používají rostlinu, na které se právě nacházejí. Různě velkou silou třesou větvičkou nebo stonkem. Tento postup používají v případě, že chtějí případného protivníka zastrašit.
Jak uvádí Michael Caldwell z Boston University v časopise Current Biology, jde o zcela nový pohled na doposud opomíjený způsob komunikace u obratlovců. Objev chce aplikovat na výzkum komunikace mezi ještěrkami, ptáky a primáty.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE Příloha Věda & Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
