LaChapelle budí otázky. A zde jsou odpovědi

Jsou LaChapellovy fotografie umění, nebo kýč? Kritizuje jimi autor konzumní společnost, nebo ji ve skutečnosti adoruje? Udělal LaChapelle tlustou čáru za světem reklamy a nyní je pouze uměleckým fotografem? Podobnými otazníky se zprávy o umělcově výstavě v Galerii Rudolfinum jen hemží.

Za sebe odpovídám takto: LaChapellovy fotografie jsou kýč, jejich autor se vůči konzumu nevymezuje a jeho tvorba má více společného se světem reklamy než se světem umělecké tvorby. A na tom všem není nic špatného. Pokud chcete slyšet argumenty, čtěte dál.

LaChapellovy fotografie do Galerie Rudolfinum sednou, jako kdyby je autor pro podobné prostory od počátku vymýšlel. Je to tvůrce s osobitým talentem, ten je ovšem třeba pochopit a pojmenovat. Klasické výstavní sály Rudolfina byly původně určené pro vystavování akademického umění a mohli bychom se spokojit s tím, že David LaChapelle představuje jakési akademické umění současnosti. Ale s tím by asi ani sám David LaChapell nesouhlasil. Jeho ambicí není stát se akademikem, ale uměleckou hvězdou typu Andyho Warhola: toho respektovali avantgardisté, obdivovaly celebrity, milovali sběratelé. Byl srozumitelný všem, od intelektuálů po masu, aniž by jedni nebo druzí byli schopni říct, co tajemný muž ve stříbrné paruce chtěl svou tvorbou vlastně vyjádřit.

Kolotoč showbyznysu

Jenže podobný mistrovský kousek se po Warholovi povedl už jen málokomu. To platí i o Davidu LaChapellovi. Jestli ho z něčeho nelze podezřívat, tak z obsahové mnohoznačnosti nebo snahy šifrovat své poselství. To, co chce říct, z jeho fotografií přečteme bez velké námahy nebo obav, že nám snad nějaká rovina jeho sdělení unikne.

Výstavu v Rudolfinu otevírá místnost s LaChapellovými ranými fotografiemi z 80. let. Překvapí výrazným dobovým stylem. Přes odvolávky na dějiny umění jeho fotografie ze všeho nejvíc připomínají obaly desek tehdy populárních novovlnných skupin. V 80. letech se LaChapelle opravdu pohyboval ve světě nové vlny amerického umění, brzy ho ale vtáhl svět módních časopisů a hudební průmysl. Stal se z něj fotograf celebrit a režisér popových videoklipů. Z kolotoče showbyznysu se v posledních letech snaží vystoupit a díla z posledních let tvoří i většinu jeho pražské výstavy.

FOTOGRALERIE: Podívejte se na velkou fotogalerii ZDE

Kurátor výstavy Otto M. Urban připodobňuje pozici Davida LaChapella k uměleckému příběhu Alfonse Muchy. Ten s uměleckými ambicemi odešel do Paříže, ale proslavil se komerční prací. Poté chtěl vytvořit veledílo typu Slovanské epopeje, ale u dobové kritiky pohořel. Podobných analogických příběhů bychom v historii našli celou řadu, a nejen ve výtvarném umění. Svou snahou odříznout se od vlastní minulosti David LaChapelle připomíná popovou hvězdu, která se po deseti úspěšných albech rozhodne opustit zavedený model a dělat opravdové umění. A bez veškeré ironie to myslí upřímně.

Otto M. Urban, který v loňském roce v Rudolfinu realizoval divácky veleúspěšnou výstavu Decadence Now!, je jako kurátor klíčovou postavou výstavy. Z rozporuplného díla umělce, balancujícího mezi komercí a postmoderním eklekticismem, vylovil práce, které jsou nadané velkou vizuální přesvědčivostí. Je to vidět na fotografiích ve druhém sále Rudolfina, které původně vznikaly jako zakázky pro časopisy, ale obstojí vyzvětšované do velikosti nástěnných obrazů.

Jsou LaChapellovy fotografie umění, nebo kýč? Kritizuje jimi autor konzumní společnost, nebo ji ve skutečnosti adoruje? Podobnými otazníky se zprávy o umělcově výstavě jen hemží.

LaChapellova metoda v komerčních i volných pracích je podobná. Celebrity nebo modely vybaví jasně volenými atributy a aranžuje je do kompozic odvozených z klasického umění. Na několika vystavených skicách vidíme, jak pečlivý proces příprava snímku představuje. Ani ve volných pracích ale diváci v zásadě neuvidí víc, než co znají ze stran Vogue nebo Rolling Stone. Tam fotografie ilustrovaly image jednotlivých celebrit nebo výrobků, nyní LaChapelle pracuje bez konkrétní zakázky, ale s podobnou snahou působivě a trochu ilustrativně hovořit o krizi světa, terorismu nebo kolonialismu.

V Galerii Rudolfinum vystavovala proslulá jména americké fotografie jako Cindy Shermanová nebo Nan Goldinová, David LaChapelle i přes monumentalitu a atraktivnost svých snímků bude stále soutěžit v jiné ligové kategorii než zmíněné fotografky. David LaChapelle už přitom dávno je proslulý, ale ne ve světě umění, spíše mezi tvůrci vizuální podoby lifestylových časopisů.

I když se v posledních letech koncentruje na volnou tvorbu, LaChapelle s komerčními zakázkami úplně nepřestal. Když mu zavolá Lady Gaga, nabídku na focení neodmítne. Na reklamní fotografii jako takové pochopitelně není nic špatného. Současně - ale možná mám omezené vnímání světa - nelze fotografovat Michaela Jacksona a kritizovat svět popkultury. LaChapellovi fotografie ani tak nevypovídají o současném světě, ale spíš jsou zprávou o představách, které o tomto světě a jeho hodnotách má současný showbyznys.