Dosud nejpodrobnější vyobrazení povrchu Pluta odhalilo velmi proměnlivou tvář vzdálené trpasličí planety. Astronomy překvapila i změna barvy Pluta. Během prvních let nového milénia se jeho odstín nečekaně posunul k červené.
Pluto je tak vzdálený a relativně malý objekt, že snahu rozlišit detaily na jeho povrchu vědci přirovnávají k pokusu přečíst značku fotbalového míče ze vzdálenosti 60 kilometrů. Jde o extrémně náročný úkol i pro největší pozemské dalekohledy.
Možnosti Hubbleova vesmírného teleskopu však nepřestávají překvapovat. Kombinací jeho starších snímků vědci vedení Marcem Buiem z Southwest Research Institute vytvořili dosud nejpodrobnější obraz Pluta. Studii Marca Buie a jeho tří kolegů otiskne březnové číslo odborného časopisu Astronomical Journal.
Atmosféra pořádně nakynula Na povrchu této bývalé planety, od pražského kongresu Mezinárodní astronomické unie v roce 2006 řazené do nově vzniklé skupiny plutoidů, je možno pozorovat výrazné proměny. Práce Marca Buie je založena na analýze snímků z let 2002 a 2003. Ke zkombinování fotografií byl potřeba výkon dvaceti silných počítačů pracujících na úkolu po dobu čtyř let.
Proti fotografiím pořízeným v prvních letech působení Hubbleova teleskopu (první polovina devadesátých let) je znát zesvětlení severní polokoule a současně posun jižní polokoule do tmavších odstínů.
Děje na Plutu nejsou zatím příliš zmapovány. V současnosti se Pluto vzdaluje od Slunce. To by mělo způsobit celkové ochlazení této trpasličí planety. Měření však ukázala, že mezi lety 1988 a 2002 se objem atmosféry Pluta zdvojnásobil. Nejpravděpodobnější příčinou je přeměna zmrzlého dusíku na plyn.
Podle astronomů se povrch Pluta mění víc než na jakékoli planetě. To je na první pohled překvapivé, protože délka ročních období se na Plutu počítá v desítkách pozemských let a proměny „počasí" by proto neměly být překotné.
Oběh Slunce trvá Plutu víc než 248 našich roků. Je však třeba brát v úvahu, že elipsa, po které Pluto obíhá, je mnohem protáhlejší, než je u planet zvykem, a proto se i tamní podmínky mění výrazněji. Velká červená záhada Zpracované snímky vznikly z dat nashromážděných třetí generací Hubbleových kamer. V roce 2002 byl teleskop osazen americkou kamerou Advanced Camera for Surveys (ASC). Jejím senzorům vědci vděčí za několik set fotografií Pluta pořízených v letech 2002 až 2003. Snímkování pomocí ACS je už uzavřenou záležitostí, přístroj je již několik let mimo provoz.
Na počítačem zpracovaných snímcích na první pohled dominuje okrová barva doplněná černou a světlejšími odstíny. Barva Pluta se během druhé poloviny dvacátého století výrazně neměnila. Někdy mezi lety 2000 a 2002 se však odstín posunul k červené. To znamená, že od povrchu se nyní odráží více paprsků s delší vlnovou délkou než dříve. Ke změně došlo tak rychle, že sám Buie se s objevem dlouho nedokázal vyrovnat.
„Záležitost kolem barvy mě na čas vyvedla z míry. K výsledku jsem došel již před několika lety, ale bylo těžké mu uvěřit. Zkontroloval jsem vše, co připadalo v úvahu, ale stále mě tento problém znervózňuje. Je možné, že jsem něco pokazil, ale nemohu přijít na to, co by to mohlo být,“ konstatuje s obavou Buie, ale dodává přesvědčivý argument svědčící o tom, že k posunu k červené přece jen došlo: „Na mnoha záběrech je i měsíc Charon. Jeho barva je celou dobu stejná, ale Pluto se změnilo.“
Právě tato nejistota spolu s přesunutím pozornosti týmu k měsícům Nix a Hydra objeveným v létě roku 2005 vysvětluje, proč byla zjištění publikována až nyní.
Nejmenší detaily na nových snímcích mají rozměry v řádu stovek kilometrů. To k získání obrázku o geologických poměrech na Plutu nestačí. Pokud však vše půjde podle plánu, dočkáme se už za pět let ještě mnohem lepších fotografií. V červenci 2015 totiž proletí kolem vzdáleného ledového světa sonda New Horizons (Nové horizonty). Dostane se k Plutu tak blízko, že se na snímcích projeví i objekty veliké řádově desítky metrů. Jediný dostupný expozimetr Snímky z Hubbleova dalekohledu poskytují neocenitelné informace pro plánování programu New Horizons. Vědci se chtějí zaměřit na podivný velmi světlý útvar poblíž rovníku. Předpokládají, že jde o oblast velmi bohatou na oxid uhelnatý.
Nové snímky také umožní lepší nastavení přístrojů sondy. Případné přeexponování nebo podexponování snímků by snížilo množství zachycených detailů.
Vzhledem k rychlosti průletu New Horizons kolem Pluta je zřejmé, že může z optimální vzdálenosti pořídit jen omezený počet fotografií. Světlo od Pluta k Zemi letí pět a půl hodiny, takže pokud by řídící tým zjistil, že je nutná korekce expozice, mohlo by k ní dojít až po jedenácti hodinách. Za tu dobu New Horizons urazí téměř 600 tisíc kilometrů, tedy trasu srovnatelnou s dvojnásobkem vzdálenosti Země–Měsíc, takže šance na dokonalý snímek by byla ztracena.
***
Obraz, který stál osmdesát „počítačoroků“
Za úžasné snímky zachycující Pluto ze tří stran vděčíme moderním metodám zpracování obrazu. Dosud nejlepší zobrazení Pluta vzniklo z mnoha fotografií pořízených Hubbleovým teleskopem. „Syrová“ data zpracovávalo dvacet výkonných počítačů po dobu čtyř let.
Strohá krása ledového světa Snímky z prvního sloupce pořídil Hubbleův teleskop přístrojem FOC specializovaným na záznam velmi slabých objektů. Tento detektror byl schopen rozeznat některé struktury na povrchu Pluta. V roce 2002 byl FOC nahrazen kamerou ASC. Jejím senzorům vědci vděčí za několik set fotografií Pluta pořízených v letech 2002 až 2003. Přístroj je bohužel již mimo provoz.
