Nejnovějším technologickým pokrokem je ale dálkový přenos dat o činnosti srdce mezi pacientem a lékařem, tzv. home monitoring. Pacient nadále nosí svůj kardiostimulátor nebo defibrilátor, ale už nemusí tak často na kontrolu k lékaři. Vydejme se nyní do Německa, kde už „home monitoring“, na rozdíl od Česka, hradí i zdravotní pojišťovny.
„Špatně se mi chodilo do kopce. Výšlap do schodů byl velký problém,“ vzpomíná 67letý Berlíňan Peter Wonczikowski na dobu, než v polovině devadesátých let dostal svůj první kardiostimulátor. Teď už má třetí implantát, který umožňuje sledovat srdeční činnost přes mobilní síť. Díky stále lepšímu pokrytí signálem je pacient pod dohledem prakticky kdekoli. Kritikům se ale nelíbí, že lékař-specialista vidí často vážně nemocného pacienta jen jednou ročně.
Berlínský kardiolog Volker Leonhardt patří mezi průkopníky nové technologie. „Cardio-messenger je v podstatě mobil se speciální konfigurací. Komunikace funguje pouze jednosměrně, tzn. přístroj posílá data z kardiostimulátoru do servisního centra. Nemohu ale pacientovi zavolat a promluvit s ním. Přístroj musí být umístěn v nabíječce. Jinak by se asi po dvou dnech vybily baterie. To je asi tak jediný problém. Pacienti si přístroj dávají většinou na noční stolek nebo taky pod postel. Nemělo by to být dále než asi dva metry od lůžka.“
„Snímání dat a jejich přenos probíhá většinou v noci, v předem naprogramovanou hodinu,“ říká Andre Bornhuse ze společnosti Biotronik, která přístroje pro home monitoring vyrábí.
Údaje o činnosti pacientova srdce i provozu samotného přístroje nejprve míří do servisního centra Biotroniku v Berlíně. Tam jsou data roztříděna a ucelená zpráva se pak dostane na zabezpečenou internetovou stránku. Tam si ji posléze lékař nebo sestra dohledají.
„Tady na displeji vidíme všech mých 27 pacientů, kteří jsou připojeni na home monitoring,“ říká berlínský kardiolog Volker.
Pro případ technických potíží je stanovený třídenní časový limit, tzn. pokud agregát za 72 hodin neodešle žádnou zprávu, ohlásí systém chybu. „Pochopitelně už po jednom dni zjistíme sami, že nemáme od pacienta obvyklá data. Pokud by se jednalo o vážně nemocného člověka, okamžitě bychom mu zavolali. Ale nejpozději po třech dnech vydá varování centrální systém,“ říká Volker. Jednou z možných příčin, proč se zpráva nedostane do servisního centra, je špatný mobilní signál, když třeba pacient někam odcestuje. To je ale vzácný případ. V pečovatelských domech se ale stává, že se během úklidu vytáhne nabíječka ze zásuvky. Přístroj se pak musí jen znovu zapojit, což je ale opravdu minimální zásah.
Podle odborníků je home monitoring vhodný i pro pacienty, které postihne srdeční selhání. Nepřetržité sledování srdce na dálku totiž u člověka odhalí vznik arytmie, i když pacient žádné zhoršení stavu necítí.
Volker Leonhardt je přesvědčený o tom, že home monitoring má perspektivu a bude lékařům poskytovat čím dál tím dokonalejší služby. „Hodně firem pracuje na vývoji monitorů EKG, které jsou implantovány pod kůži. Jedna společnost, která už má tyto přístroje na trhu, uvažuje o tom, že by se záznamy EKG přenášely podobným systémem jako home monitoring. Samotný implantát by byl velký asi jako můj palec. V případě, že by došlo k náhlé arytmii, by spustil poplach. V závažném případě by byl pacient okamžitě informován a dopraven do nemocnice,“ dodává Leonhardt
Pacient Peter Wonczikowski je spokojen, že díky moderní zdravotnické technice může žít plnohodnotný život. Jediným omezením při cestách s karavanem po Evropě je teď pro něj stav bankovního účtu a nikoliv srdeční činnost.
„Jasně, že je to sen! Se starým přístrojem bych za lékařem musel chodit minimálně každého půl roku a takhle to stačí jednou ročně,“ pochvaluje si Wonczikowski.
Dodejme, že v Česku je v současnosti na pomoc kardiostimulátoru odkázáno minimálně 80 000 lidí. A Podle dostupných údajů bylo za půl století existence tohoto zařízení implantováno na celém světě přes dva miliony přístrojů.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
***
Se starým přístrojem jsem musel k lékaři minimálně každého půl roku a takhle to stačí jednou ročně
