Předvolební kampaň vrcholí: „Peníze pro všechny a na vše čerpáním z dotačních zdrojů… veřejné školy bez školného… proti zvýšení cen léků a potravin… dovoz léků seniorům až do domu… dárky k narozeninám seniorům… oslavy MDŽ...“. Politici slibují nesplnitelné. Bezostyšně lžou. Mohou si to dovolit. „Lež v politice žádný zákon v oblasti reklamy netrestá,“ řekl LN právník Filip Winter, specialista na reklamní právo. Když ne zákony, jak to, že jim nebrání obyčejná lidská slušnost? Kde berou tu drzost? Existuje jediné vysvětlení – jsou to psychopati.
Podle psychologa Andrzeje Lobaczewského je jich mezi námi pět procent. Dalších asi 12 procent lidí je náchylných přebírat jejich způsoby chování. Je těžké je odhalit. Nejsou šílení. Jsou inteligentní, přesvědčiví a výmluvní. Umějí se zalíbit. Umějí říkat, co chceme slyšet. Za vzletnými slovy a sliby se ale skrývá úplná nevšímavost k našim právům a svobodám. Jsme pro ně majetkem, užitečným, jen pokud nás potřebují – před volbami. Jakmile jim odevzdáme svoji moc, přestaneme je zajímat. Společenské normy a zákony platí pro všechny, jen ne pro ně. Neznají stud. Nevědí, co je to zodpovědnost. Nemají svědomí. Nejsou schopni dlouhodobé spolupráce. Když něco pokazí, uraženě se stáhnou, aby vzápětí svalili vinu na druhé. Považují se za neomylné a dokonalé. Vlastní patologii si vůbec neuvědomují. Divní a nebezpeční jsou ti ostatní.
„Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupních a shlukují se okolo pák moci, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastazuje. Následný negativní výběr znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupni jejich záměrům, a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí patokracie. Ta přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí. Zůstat na vrcholu je pro vládce klasický problém – být, či nebýt. Biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává biologickou nezbytností,“ píše Niall Bradley v knize Pravda k moci: psychopati vládnou našemu světu.
Přestože počet psychopatů v politice není velký, hrají v ní klíčovou roli. Žádný společenský systém proti nim není imunní. Musíme se naučit je rozpoznávat. Bránit jim v přístupu k veřejným funkcím. Vést je k dodržování zákonů a společenských norem. Musíme se poučit z vlastních chyb. Mnohem nebezpečnější než dát psychopatovi důvěru je: dát mu ji opakovaně. Potlačení rozumu je cílem každé volební kampaně. Musíme si najít čas k tomu, abychom se zastavili, přemýšleli a volili kandidáty ne podle slov, která je předcházejí, nýbrž podle činů, které za nimi stojí. Nadcházející volby jsou příležitostí rozhodnout, zda ze sebe dál necháme dělat voly, nebo zda se vydáme na cestu ke slušnosti a pravdě a převezmeme zodpovědnost sami za sebe.
***
Přestože počet psychopatů v politice není velký, hrají v ní klíčovou roli
O autorovi| JAN HNÍZDIL, lékař a publicista
