Stále více škol ve Spojených státech amerických využívá k výuce matematiky tzv. singapurskou metodu. Metoda vycházející ze singapurského národního kurikula vychází vstříc všem žákům s jejich individuálními potřebami a napomáhá jim lépe porozumět číslům i matematickým pojmům. A je zřejmé, že úspěšně - právě singapurští žáci se v pravidelných mezinárodních srovnávacích testech z matematiky umísťují na předních příčkách, a to již od roku 1990.
Metoda se vyznačuje pomalejším tempem a vyžaduje více času na přísun vědomostí. Učitelé, kteří tuto metodu podporují, tvrdí, že pokud se do většího časového období rozdělí méně témat, žáci získají pevné základy, na kterých se dá stavět, protože to, co se naučili, jen tak lehce nezapomenou.
Kmetodě patří vizuální pomůcky, ale také počítání na prstech. Danielle Santoro, zástupkyně ředitele školy v brooklynském Williamsburgu, k tomu říká: „Naše škola tuto metodu zavedla pro všech sedm set dětí od povinného předškolního ročníku až po páté třídy. Vypadá to tak, že jednou se učíte o penězích, jindy zas o čase a u každého tématu s žáky zůstanete alespoň týden.“
Metodu výuky zpracovali v Singapuru přibližně před třiceti lety. Jenom její zavedení a dodání náležitých učebnic však trvalo déle než deset let. První, kdo se v Americe začal touto metodou zabývat, byli rodiče, kteří své děti vzdělávali doma, poté se singapurská metoda začala rozšiřovat do některých menších škol.
Indonésie: sexuální výchova i pro postižené žáky
Sexuální výchovu pro žáky s postižením zraku nebo sluchu zavedla do základních škol indonéská vláda. Podle tamějšího ministra školství ohrožuje sexuální zneužití děti s postižením stejně jako ostatní. „Když dojde na nechráněný sex nebo sexuální obtěžování, jsou neslyšící a nevidomé děti a dospívající vystaveny stejným rizikům jako ostatní. Navíc každý má právo na informace a vzdělání v oblasti zdraví a bezpečnosti,“ zdůraznil indonéský ministr školství Muhammad Nuh.
Indonéská vláda byla dlouho kritizována za to, že vůbec odmítala sexuální výchovu uvést do školní výuky. „Naše pojetí sexuální výchovy se orientuje zejména na prevenci sexuálně přenosných chorob a obranu proti zneužívání právě u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami,“ tvrdí ministr Nuh.
Předseda Indonéské komise na ochranu dítěte Hadi Supeno ovšem tvrdí, že zavádění sexuální výchovy u postižených dětí je sice chvályhodné, ale že samo o sobě nestačí. „Sexuální výchova by měla začínat u rodičů, v rodině,“ tvrdí Supeno.
O autorovi| Připravila Julie Ravingerová
