O nutnosti provést penzijní reformu se mluví řadu let. Na přípravě podkladů pro změnu důchodového systému pracovaly již dvě komise pod vedením Vladimíra Bezděka. K nim se periodicky přidávají ekonomové, statistici a analytici, kteří dokladují stárnutí populace na historických datech a pomocí vzorečků predikují jeho strmější růst.
Nezvykle jednotní jsou i politici. Ti se jako vždy neshodnou na tom, jak by se penze měly změnit a kde přesně by se měla vést demarkační čára mezi novými a starými důchodci. Všem politikům je však jasné, že bez reformy stát výplaty důchodů neutáhne.
Pádným argumentem, který o stárnutí populace a jeho dopadech přesvědčí i největšího skeptika, je lekce, kterou pražskému magistrátu udělili obyvatelé metropole. V bujarém předvolebním křepčení se kandidáti na radní dopustili hned několika slibů. Mezi nimi i toho, že v městské dopravě budou děti jezdit zdarma až do 15 let (nyní do 10) a dospělí již od 65 let (nyní 70).
Dopady na rozpočet města jsou však velmi rozdílné. Na mládeži „drandící“ metrem zdarma přijde Praha každý rok o 40 milionů korun na ušlém jízdném. Důchodci posedávající zadarmo v tramvaji cestou do supermarketu vyjdou město na 120 až 130 milionů korun ročně. Pokud toto nestačí jako důkaz, pak českému státu nepomůže ani deset Bezděků.
