Když se v Rusku pustíte do řeči o Stalinovi, dostane se vám odpovědi, ano, chyby byly, ale díky němu jsme vyhráli válku. Pokud budete s obyčejným Rusem mluvit o Leninovi (1870–1924), je byť jen náznak jakýchkoliv pochyb o jeho činech vyloučen. A to přesto, že v občanské válce v letech 1918–1921 zahynuly miliony lidí, že tajná policie Čeka (později GPU, OGPU a od roku 1934 NKVD), vedená Felixem Dzeržinským, měla dle odhadů historika Roberta Conquesta jen mezi lety 1917–1923 na svědomí 200 tisíc lidí. Dalších 300 tisíc rolníků bylo zavražděno, když bránili zbytky úrody v období válečného komunismu.
Vladimir Iljič Lenin (vlastním jménem Uljanov, revoluční pseudonym si dal podle řeky Leny, u níž trávil vyhnanství ještě za cara) nebyl diktátorem v tom slova smyslu jako Stalin, který všechny své blízké soudruhy dříve či později nechal odstranit. K Leninovým nejbližším patřil Lev Davidovič Trockij, jehož poslal po převzetí moci bolševiky v říjnu 1917 vyjednávat separátní mír s Německem do Brestu Litevského v Polsku. Trockij prodlužoval jednání, neb očekával bolševickou revoluci v Evropě. Ta ale nepřišla, a tak na Leninův příkaz podepsal pro Rusko nevýhodné mírové podmínky – země ztratila třetinu zemědělské půdy, 80 % těžby uhlí a polovinu průmyslových závodů. Nicméně nenáviděná válka byla u konce.
Nevýhodná mírová smlouva Ruska z Brestu Litevského a také to, že bolševici v lednu 1918 rozpustili ústavodárné shromáždění, přivedla zemi do nového konfliktu, do občanské války. V ní se opět více než Lenin angažoval Lev Trockij coby vrchní velitel nově vzniklé Rudé armády, která měla ke konci občanské války 5 milionů vojáků. Trockij prosadil, aby mohli v Rudé armádě sloužit bývalí carští důstojníci – v nové armádě jich bylo 80 %. Občanská válka, v níž bolševici zvítězili, měla fatální následky pro zemi již předtím zdevastovanou první světovou válkou: Zemřelo sedm až deset milionů civilistů a na 800 tisíc vojáků. Údajně na přímý rozkaz Lenina byl na Sibiři zavražděn bývalý ruský car Mikuláš, carevna a jejich děti, včetně následníka trůnu.
S tím, jak se uklidňovala situace po bolševickém převratu, občanské válce i po mezi rolníky nepopulárním válečném komunismu, prohlubovala se izolace muže, bez něhož by nejspíš pokus o komunismus v Rusku neuspěl. V květnu 1922 dostal Lenin první záchvat mrtvice a v prosinci následoval další, po němž částečně ochrnul. V dubnu 1922 se generálním tajemníkem strany stává Stalin. Lenin ve své závěti vyjadřuje pochybnosti o jeho charakteru a doporučuje soudruhům, aby „našli nějaké důvody, proč ho odstranit z funkce generálního tajemníka“. V lednu 1924 Lenin umírá. S ním končí i závratná kariéra Trockého, který byl v nejvyšším vedení strany značně neoblíben. Ze strany je vyloučen v roce 1927, rok poté je deportován z Ruska a v roce 1940 zavražděn vMexiku.
Eva Hlinovská, redaktorka Pátku
