* LN Vaši, původně pětičlennou expedici, od počátku svíraly trable. Potíže s vízy, mizerným počasím, zdravotními problémy členů výpravy či krádeží vybavení krátce před atakem vrcholu Everestu. Až se snad chce věřit, že nešlo o náhodu, ale spíše o osud...
I já jsem trochu pověrčivý, ale situaci jsem bral tak, že se s ní prostě musím vyrovnat. Nic jiného stejně udělat nemůžete.
* LN Co se vám vlastně přihodilo s oním zipem ve třetím výškovém táboře (8300 metrů), odkud jste se už jen s Petrem Maškem chystali vyrazit na vrchol?
Zip se mi rozjel už předtím na Annapurně; tam jsem ho ale ještě nějak poskládal. O půlnoci jsme s Péťou chtěli vyrazit na vrchol Everestu, jenže v tu chvíli se mi zip rozbil znovu... V nejnevhodnější dobu.
* LN Jaké má člověk v dané situaci možnosti?
Od Aleny Zárybnické jsme měli informace, že do rána přijde oblačnost a začne sněžit. Jenže o půlnoci zářil měsíc a nasvěcoval vrchol... Tak jsem doufali, že se spletla, že se třeba změna počasí dostaví později, že budeme mít štěstí. Mně nezbývalo nic jiného než zkoušet zip spravit. Zoubek po zoubku. Po hodinách nekonečných pokusů, kdy mně silně mrzly ruce, už jsem byl naprosto zoufalý, protože se oprava nedařila. Ve tři ráno jsme vykoukli ven a měsíc už vidět nebyl. Začínalo sněžit. Takže naše naděje na vrchol v tu chvíli definitivně padla.
* LN Dost možná, že vás právě onen neposlušný zip uchránil od velkých problémů při cestě na vrchol nejvyšší hory světa...
Možná ano. Kdyby nás husté sněžení sevřelo někde o 200 metrů výše, bylo by to nejspíš hodně špatné...
* LN Zmíněná situace by asi nenastala, kdyby vám nedlouho předtím kdosi ze stanu ve výšce 6600 metrů neukradl mačky, sedáky, cepíny, zkrátka veškeré horolezecké náčiní a vy kvůli tomu nemuseli neplánovaně znovu dolů do základního tábora...
S něčím podobným jsem se ještě nikdy nesetkal. Na Everestu se ale nejvíc krade proto, že je tam velká koncentrace lidí, spousta výškových nosičů. My navíc nahoře nebyli deset dnů, takže jsme vůbec neměli šanci zjistit, kdo se do našich stanů podíval. Byl to velký průšvih, protože tahle věc bezprostředně ohrožovala naše životy. Bez materiálu nešlo pokračovat dál. Dole jsme ale měli vybavení od Petra Vachaře, který se kvůli zdravotním problémům vracel předčasně domů. Druhou sadu nám pak půjčili Kanaďané, kteří ji měli také po kolegovi, co šel domů dříve. Takže v tu chvíli jsme měli velkou kliku.
* LN Před rokem jste se vážně zranil při pádu na Gerlachu, kdy jste si zlomil osm žeber a natřikrát kotník, a k tomu jste si ještě natrhl plíce. To jste se dal tak rychle dohromady?
Následky jsem ještě cítil. Noha mě při zatížení dost bolela a žebra taky. Měl jsem sebou ale dost brufenů, takže se to dalo přežít...
