Poté, co se žíznivci nedočkali Langrovy a Bémovy krve, nabízí Petr Nečas dvě jednohubky, jež mají symbolizovat změnu: nový tým a konec obstrukcí. Dělá dobře – ale málo.
Obstrukce jsou dlouhodobě neudržitelné. Je jaksi v podstatě věci, že si parlamentní většina prosazuje svou (a ne vždy ta většina složila i vládu). V letech 1990–1992 ovládal sněmovnu Meziparlamentní klub demokratické pravice, z jehož zákonů se levicoví liberálové z vládního OH mohli pominout. Pravice se smála – a hlasovala dál...
Zimní zdržovací taktika přesto splnila účel. ODS ukázala, že nenechává masku rozpočtového jestřába jen Kalouskovi. Ale teď už má jiný cíl – dostat nerozhodnuté k volebním urnám – k čemuž bitkaření ve sněmovně nepomůže. V kostce: obstrukční „hardball“ mobilizoval skalní, smířlivý ústup má zlákat váhající. A že jsou schválené zákony pitomé? Jistě, ale o to teď nejde. Pokud bude i po volbách současná Paroubkova mašina hlasovat společně, budeme na těch pár vyhozených miliard vzpomínat jak na jemné pohlazení.
Čtěte „Levice...“ na stranách 1 a 3
