Ten zločin nemůže ospravedlnit ani zahladit žádné vysvětlení. Pro hloupé jednání izraelské vlády a armády není omluvy. Izrael neposlal vojáky, aby chladnokrevně zabíjeli civilisty; to je to poslední, o co by stál. Přesto se podařilo malé, radikálně protiizraelské a fanatické náboženské turecké organizaci získat pro svůj cíl několik set milovníků míru a spravedlnosti a vlákat Izrael do pasti. Dokázali to, protože věděli, jak se Izrael zachová, věděli, že Izraeli je předurčeno a souzeno, aby – jako loutka na provázku – reagoval tak, jak reagoval.
Jak nejistá, zmatená a vyděšená musí země být, aby se zachovala jako Izrael! Kombinací nepřiměřené vojenské síly a katastrofální neschopnosti předvídat, jak budou osoby na palubě lodi reagovat, způsobil zranění a smrt mnoha civilistů. A navíc udeřil – jako kdyby to byla banda pirátů – mimo izraelské výsostné vody. Toto hodnocení neznamená souhlas se zjevnými či skrytými a v mnoha případech zlovolnými úmysly některých členů posádky flotily mířící do Gazy. Na palubách nebyli jen mírumilovní humanitární pracovníci a prohlášení některých z nich o zničení státu Izrael jsou kriminální. V tuto chvíli však tato fakta prostě nejsou důležitá: za takové názory, pokud je nám známo, si nikdo nezasluhuje trest smrti.
Logické pokračování ostudné blokády Gazy Pondělní izraelský čin není ničím jiným než logickým pokračováním ostudné blokády Gazy. Ta je vyjádřením neustálého těžkopádného a povýšeneckého přístupu izraelské vlády, která je připravena ztrpčovat životy milionu a půl nevinných obyvatel pásma Gazy, aby dosáhla propuštění jednoho jediného zajatého vojáka, jakkoliv drahého a milovaného. Blokáda Gazy je také zcela logickým důsledkem neobratné a zkostnatělé politiky, která se v každém rozhodujícím okamžiku, kdy je namístě moudrost, citlivost a kreativní uvažování, znovu a znovu standardně uchyluje k použití přehnané, masivní síly.
Všechny tyto pohromy – včetně pondělních otřesných událostí – jako by byly součástí rozsáhlejšího procesu rozkladu, kterým Izrael trpí. Zdá se, jako by si zkažený, zduřelý politický systém s hrůzou uvědomoval, že výsledkem jeho činů a pochybení v průběhu let je jedna velká doutnající spoušť. Zoufale se pokouší rozmotat nepředstavitelnou změť, kterou sám stvořil. A přitom se ukazuje, že je tváří v tvář naléhavým a složitým problémům čím dál nepružnější, postupně ztrácí kvality, které byly kdysi pro Izrael a jeho vůdce typické – svěžest, originalitu a kreativitu.
Nové kolo pomsty a nenávisti Blokáda Gazy selhala. Selhává už čtyři roky. Znamená to, že není jen nemorální, ale také nepraktická a pochopitelně celou situaci jen zhoršuje, jak nám je právě teď připomínáno. A navíc ohrožuje důležité izraelské zájmy. Se zločiny čelných představitelů Hamásu, kteří drží izraelského vojáka Gilada Šalita v zajetí po čtyři roky, aniž by k němu byť jen jedinkrát pustili Červený kříž, a odpalují tisíce raket z pásma Gazy na izraelská města a vesnice, se musíme tvrdě vypořádat. Využijeme k tomu všech právních prostředků, jež má suverénní stát k dispozici. Pokračování blokády civilistů mezi ně nepatří.
Rád bych věřil tomu, že šok z pondělních zoufalých událostí povede k přehodnocení celé myšlenky blokády Gazy, že konečně vysvobodíme Palestince z jejich utrpení a smyjeme tu skvrnu na morálním kreditu Izraele. Ale zkušenosti z tohoto nešťastného regionu napovídají, že se stane pravý opak: do chodu se uvedou dobře známé mechanismy násilné reakce, koloběhy pomsty a nenávisti. Nyní začalo nové kolo, jehož rozsah nelze v tuto chvíli předpovědět.
Poslední šílená operace především ukázala, jako hluboko Izrael klesl. Toto tvrzení není třeba nijak zveličovat. Každý, kdo má oči, to vidí a cítí. Už se objevili lidé, kteří se snaží přirozený a oprávněný izraelský pocit viny překroutit a svalit odpovědnost na celý svět. Žít s tou ostudou však pro nás bude těžší.
***
Rád bych věřil tomu, že šok z pondělních událostí povede k přehodnocení celé myšlenky blokády Gazy. Ale zkušenosti napovídají, že se stane pravý opak.
KDO JE... David Grossman Jeden z nejvýraznějších izraelských prozaiků se narodil v Jeruzalémě v roce 1954. Za své dílo, které je překládáno do mnoha jazyků, získal řadu literárních ocenění. Jeho články vycházejí ve světovém tisku. Je znám též jako mírový aktivista angažující se v izraelsko-palestinském dialogu. Jeho syn Uri zemřel v roce 2006 v libanonské válce při pokusu o záchranu vojáků uvězněných v zasaženém tanku.
O autorovi| DAVID GROSSMAN, izraelský spisovatel
