Lyžování musí jít za lidmi, hájí pořádání závodů ve městech jejich organizátoři. Jeden takový podnik série Tour de Ski včera zažilo i pražské Výstaviště. Byl to bizarní pohled: vedle vyhořelého křídla Průmyslového paláce se proháněli lyžaři na umělém sněhu z kapalného dusíku, jehož výroba stála zhruba dva miliony korun. Většina z nich na městské závody nadává právě kvůli nekvalitnímu „sněhu“, ale co mají dělat? Bafuňáři to prostě vidí jinak.
„Buď tady nebudeme mít žádný závod a ušetříme, nebo tady bude světové lyžování a bude to něco stát,“ prohlásila Kateřina Neumannová, která se na organizaci pražského závodu podílela. Ano, ať to stojí co to stojí. Neumannová v tomto případě velmi dobře ví, o čem mluví. Coby šéfka organizačního výboru mistrovství světa v klasickém lyžování, které bude v únoru hostit Liberec, se na štědré finanční injekce od Topolánkovy vlády může vždy stoprocentně spolehnout. Neumannová a další lyžařští funkcionáři už ale jaksi zapomínají zdůvodnit, proč právě jejich sport by měl být uměle vyživován; ať už sponzorskými penězi, anebo - což je horší - vládními dotacemi. Špičkový běh na lyžích, odehrávající se v šedých městských kulisách, je přesně jako ten „sníh“, s nímž lyžaři zápolí: umělý, drahý a ve své podstatě zbytečný. Stěhování do měst ho nezachrání.
Pokud si na sebe lyžování nedokáže vydělat samo a pokud ho přírodní podmínky „vytlačují“ do vyšších poloh (kam ale ze své přirozenosti patří!), musí se tomu přizpůsobit - a ne obsazovat města. Nebo žebrat o peníze na kapalný dusík.
Čtěte TÉMA na straně 3
