Jedná se o povídku Tři hráči jedné letní hry. Vní se hlavní hrdina Brick léčí z alkoholismu. Lékař, který jej ošetřoval, krátce poté zemře, a zůstane po něm vdova a dcerka, s nimiž se bývalý pacient začne nápadně často scházet. Někdy se může zdát, že jde o začátek nějaké nové idyly, jenže přijdou i horké chvilky.
Jednoho večera Brick do domu lékařovy rodiny zavítá notně podroušen: „Ten večer bylo příšerné horko a Brick si usmyslil, když si pochutnával na svém nápoji, že se osvěží postřikovačem... Nakonec se rozvalil jako groteskní figura z kašny a ležel jen ve spodcích a v kravatě a v jedné zbývající světlezelené ponožce, zatímco otáčející se oblouk se s chladivým šuměním pohyboval kolem dokola. ... naříkavé hlasy hrdliček - matky a dcery - vrkaly z různých oken vily, rozeznat se daly jen podle toho, že matka šeptala:,Bricku, Bricku‘, zatímco Mary Louise ho stále ještě nazývala panem Pollittem.,Ó, pane Pollitte, maminka je hrozně nešťastná, maminečka pláče!‘ “
Tennessee Williams (19111983) je přece jen znám spíše jako dramatik - díky Skleněnému zvěřinci, Tramvaji do stanice touha, Kočce na rozpálené plechové střeše, Sestupu Orfeovu... Vedle povídek ale publikoval také rozsáhlejší prózu Římské jaro paní Stoneové. Možná se může zdát, že příběh o americké vdově z doby, kdy ještě ve věčném městě nikdo nikomu nenakazoval, kam se se zmrzlinou smí a kam ne, je už poněkud pokrytý prachem, ale opak je pravdou. Je to moderní próza. Ostatně stejně jako povídky, které pro autora často byly něčím na způsob přípravné laboratoře pro dramata.
Americký autor nicméně i v nich potvrzuje schopnost soucitu, aniž by to znamenalo nudný patos. Třeba když v povídce Matrace vedle záhonu rajských jablíček o své bytné Olze, která pálí za jedním z nájemníků, zápasníkem Tygrem, píše: „Jednou se kokršpaněl Flek odvážil čenichat a poštěkávat před zápasníkovými dveřmi, byl vpuštěn dovnitř a vzápětí vylétl ven oknem, a jindy jsem zaslechl, jak Tygr chraptivě funí, Ježíši, ty stará tlustá krávo!, a o několik okamžiků později mi hluk za zdí připomněl předsmrtnou píseň umírajícího mrože.“
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
