Francouzská spisovatelka maďarskorusko-íránského původu Yasmina Reza má pro divadelní autorku nedocenitelný dar, jenž zřejmě stojí u kolébky její dnes už světové úspěšnosti a proslulosti. Dovede velice obratně a chytře rozvíjet situaci svých divadelních her v nejrůznějších rovinách, které se pohybují od komediálnosti k vážnosti skoro tragické, od problémové hry poznamenané absurditou tohoto světa k lehkonohé zábavnosti vtipné konverzační komedie či bujaré frašky, od konvencí „dobře udělané hry“ k uplatňování postupů, jež tyto konvence ruší. To vše má svou pevnou oporu ve schopnosti Rezy najít výchozí bod v dramatické kvalitě této situace, jež bezpodmínečně nutí postavy k jednání.
To plně platí i pro její poslední hru Bůh masakru. Dva manželské páry se sejdou, aby vstřícně a klidně vyřešily problém rvačky mezi jejich syny. Stačí však nepatrný podnět, a civilizované chování, které existuje na počátku, se začne bortit. Narůstá vzájemné napadání mezi oběma páry i mezi manžely. Na konec se hádá každý s každým; už vůbec nejde o řešení sporu mezi syny. Režisér Ondřej Sokol a herci této situaci a jejímu provedení dobře rozumí a rozehrávají všechny její polohy s nápaditostí a jedinečností, jež z inscenace činí osobitou působivou hereckou záležitost. Základní a prvotní jsou proto akce postav, jejichž vystupování zřetelně a zhuštěně sděluje jejich hlavní povahové rysy a postoje, jež v tom boji utrpí těžké šrámy. Ušlechtilý humanismus Veroniky Ivany Chýlkové se bortí, když si tato intelektuálka a autorka jedné knihy opakovaně potvrdí, že její manžel tenhle její světový názor nesdílí. Jaroslav Dulava jej hraje nejdříve s poslušnou pokorou před kultivovaností své ženy, k níž projevuje veškerou svou horečnou aktivitou vroucí obdiv, aby pak se stejnou aktivitou, jež se promění z oddanosti v tvrdou agresivitu, na ni útočil.
Oplakávání mobilu V druhém páru dominuje suverénní Alan Vladimíra Kratiny, muž pohybující se ve vysokém světě obchodu a financí, jenž se chová a jedná nejenom cynicky věcně, ale také s pevným přesvědčením, že ve všech činech lidí se vždycky projeví jakýsi „bůh masakru“, jenž jakoukoliv etiku, solidaritu, snášenlivost, toleranci zlikviduje. Aneta Miroslavy Pleštilové je zprvu jeho nenápadná, skromná manželka, která se snaží o kompromisy a mírnost, ale postupně až s jakýmsi potěšením využívá možnosti zbavit se tohoto vystupování a zničí přímo se škodolibou rozkoší Alanovi jeho mobil, jímž po celou dobu tohoto setkání ještě navíc řeší hrozící katastrofu jedné firmy.
Situace s mobilem jsou od autorky i od inscenátorů přímo vzorovou ukázkou originální nápadité stavby situací. Zhroucený Alan truchlící v závěru nad svým mobilem je pak důkazem toho, jak inscenace z jednotlivých motivů dokáže budovat celek.
Co se herecko-režijního řešení týče, je v použitých prostředcích velké rozpětí, jak to koneckonců požaduje svou různorodostí text. Od komiky až naturalisticky drastické, jako je scéna zvracení, dosahuje po minimalistickou jemnost začátku, kdy nepatrné pohledy, naklonění, otevření a zavření úst, aniž bylo cokoliv vysloveno, divadelně sugestivně sdělují přehnanou společenskou etiketu, s níž se setkání manželských párů otevírá.
Kvalita tohoto řešení je natolik silná, že sama o sobě stačí nabídnout představení jako příjemný zážitek. Herci se této možnosti chopili s chutí a hereckou tvořivostí, která je vedena ve vzájemně se inspirující ansámblovosti.
Divácká přitažlivost je ovšem i v tom, že manželský masakr, jejž tato situace zpodobuje, může oživovat nejrůznější životní zkušenosti. Odtud se samozřejmě mohou rodit další asociace zahrnující obecnou rovinu nenávistné krutosti. Text také činí v tomto duchu narážky, které připomínají četné děsivé masakry dneška.
Ale tak už to u Yasminy Rezy bývá: není to klíčový smysl, je to jen odkaz, jenž okamžitě přešumí. Se znepokojivou otázkou o násilné povaze lidské pospolitosti si už musí každý divák poradit sám. I s tím, jak dalece má text ctižádost tento problém provést záměrně a důsledně, nebo zda je to jen třešnička na notné porci invenční zábavy.
***
HODNOCENÍ LN ***** Yasmina Reza: Bůh masakru
Překlad: Michal Lázňovský Režie: Ondřej Sokol Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka Scéna: Adam Pitra Kostýmy: Katarína Hollá Hrají: Jaromír Dulava, Ivana Chýlková, Miroslava Pleštilová, Vladimír Kratina Činoherní klub, prem. 16. 12. 2008
