Na tom všem něco je. To vše si přímo říká o reflexi, oponenturu, politickou konkurenci, ba nabídku alternativy. Ale i kdyby se Merkelová nerozhodla opět kandidovat na kancléřku, jaká věrohodná alternativa německého lídra se místo ní nabízí? De facto žádná. I toto je součástí úspěchu Angely Merkelové. Sama se obsadila do role nepostradatelné „matky národa“.
Na 55 procent Němců si stále přeje Merkelovou za kancléřku |
Přes kiksy i poklesy její popularity, přes narůstající kritiku v odborných i politických sférách zůstává pro německé voliče nejsrozumitelnější oporou do nejistých časů. I ti, kteří jí nefandí, uznávají argument, že ač Evropou zmítají krize, Německo pluje neohroženě. Alternativa pro Německo posiluje a dostala se do zemských parlamentů, ale mezi zavedenými stranami zůstává Merkelová bez alternativy. Ministr zahraničí Steinmeier míří do úřadu prezidenta, kam ho nasměrovala sama kancléřka. A lidé typu Martina Schulze?
Dosavadní šéf Evropského parlamentu Schulz je politik, který se netají svými názory. Ale je ukázkou levicové osobnosti, o jakých se říká, že svou arogancí umetly cestu k vítězství Donalda Trumpa. V tomto smyslu je – na rozdíl od Merkelové – politikem nekonsenzuálním, rozdělujícím. A to nejen voliče, ale i státy. Právě Schulz patří k těm, kteří chtějí Britům co nejvíce „osladit“ jejich odchod z EU, kteří se tetelí radostí, že konečně mají v ruce nějaký klacek na Anglosasy.
Merkelová je opak Schulze už svým klidem, empatií a racionalitou. Co se týče USA, mohla by sloužit spíše jako vzor pro tamní demokraty. Materiál k víkendovému zasedání CDU obsahoval pasáž: chceme se ucházet i o ty, „kteří se cítí jako poražení modernizací a hledají útočiště u populistických strana zleva i zprava“. To je protipól moderní levice sázející na politiku identit, na menšinový a diskriminační diskurz. Už na jaře se v USA ozvaly obavy, že strana Hillary Clintonové láme nad bílou dělnickou třídou hůl, čímž „burany“ de facto přenechá Trumpovi. Stalo se. Angela Merkelová si na tohle dává pozor. I proto je úspěšná v roli „matky národa“.
