Příčina tohoto trendu je zřejmá - mimořádná atraktivita pro sponzory, kteří se mohou prezentovat v nezvyklých kulisách. „To prostředí je pro ně velmi zajímavé. Mohou oslovit jiné publikum než obvykle. Dnešní člověk je línější, závody se musí stěhovat za ním,“ říká Marek Rejman z agentury GSMA, která organizuje zmíněný závod Světového poháru boulařů v Mariánských lázních.
„Jsem ze starší generace, která si představuje lyžování v přírodě. Obměkčuje mě skutečnost, že ve městě přijde víc lidí a je to dobrá propagace,“ převažuje tolerantnější tón u Milana Jiráska, šéfa Českého olympijského výboru a člena Rady Mezinárodní lyžařské federace FIS.
Výnosná podívaná
Už v roce 2005 měli v Česku běžkaři závodit na golfovém hřišti pod Karlštejnem. Kvůli chybějícímu sněhu z toho sešlo. Ani tento neúspěch další pořadatele neodradil. Vynaložené náklady na organizačně náročný podnik se totiž obvykle vrátí. „Jsou to výdělečné akce, jinak by se přece nedělaly. I když znám pár příkladů, kdy se také prodělalo,“ podotýká Rejman. Výrazně přehlednější je závod na krátkém okruhu i pro televizní kamery. Nejen vyřazovací souboje zvyšují podle Jiráska u fanoušků napětí. „Lépe se to celé přenáší. Není to jako v případě, kdy jezdci v rozestupech zajedou na 50 kilometrů do lesa a vynoří se opět až před cílem.“ Ze 17 zastávek zavítá Světový pohár běžkařů v této sezoně kromě Prahy a Düsseldorfu ještě do ulic Stockholmu a Osla. V nejbližší době nelze očekávat, že by poměr městských závodů narostl, ale na druhou stranu se určitě ani nezmenší. „Je to pozitivní pro veřejnost, sport i jeho partnery,“ soudí Rejman. „Kdyby se z toho stal jediný způsob závodního lyžování, nesmířil bych se s tím. Při současném stavu si říkám, tak budiž,“ dodává Jirásek.
