PRAHA Starou Libeň, nasycenou zvláštní poetikou bývalé pražské periferie, fotografoval Ladislav Michálek (ročník 1937) celý život. Nyní se rozhodl, že provede jakýsi definitivní výběr. Kromě již známých a dříve publikovaných fotografií libeňského plynojemu, Automatu Svět, zákoutí s nápisem KLUB POEZIE zde nalezneme dnes již neexistující uličky s přikrčenými domky bývalého židovského ghetta, osamocené usedlosti, proslulé hospody – dnes zbořené, na fasádách reklamní nápisy prvorepublikových firem, dvorek domu Na Hrázi č. 24, kde v padesátých letech bydlel Bohumil Hrabal – i samotnou asanaci domu v roce 1988. Michálek svým fotoaparátem zachytil také své slavné přátele z Libně, ony „něžné barbary dvacátého století s otiskem palce božího na čele“ – Bohumila Hrabala, Vladimíra Boudníka, Zdeňka Boušeho i Egona Bondyho.
Hrabalovo vyznání Michálkovi pokračovalo: „Jeho fantazie se pohybuje na napjatém laně mezi krajností hřbitova tam na Korábě a plynojemem ve tvaru koule tam nad Palmovkou. Jeho fotografie se tak vymykají pouhému dokumentu a stávají se uměním.“ Knihu více než devadesáti fotografií staré mizející Libně z rozmezí let 1972–1994 s předmluvou Vladislava Merhauta vydal vlastním nákladem Ladislav Michálek.
